Deprese a poporodní deprese jsou běžné a léčitelné. Každý se někdy cítí smutný, ale tyto pocity obvykle přejdou během několika dní. Deprese zasahuje do každodenního života a může trvat týdny nebo měsíce. Většina lidí, dokonce i ti s nejtěžšími formami deprese, se může léčbou zlepšit, píše CDC.
Poporodní deprese
Poporodní deprese je deprese, která se objevuje po porodu. Pocity poporodní deprese jsou intenzivnější a trvají déle než u „baby blues“, což je termín používaný k popisu starostí, smutku a únavy, které mnoho žen pociťuje po porodu. Příznaky „Baby blues“ obvykle vymizí samy během několika dnů.
Kolik žen zažívá depresi a poporodní depresi?
Deprese je časté a vážné onemocnění. Studie CDC ukazuje, že přibližně 1 z 10 žen ve Spojených státech hlásila příznaky, které naznačují, že v posledním roce prodělaly epizodu velké deprese. Pomocí systému sledování rizika těhotenství (PRAMS) výzkum CDC ukazuje, že přibližně 1 z 8 žen s nedávným živě narozeným dítětem má příznaky poporodní deprese.
Pandemie COVID-19 ovlivnila duševní zdraví. Mnoho lidí zažívá smutek a čelí výzvám, které mohou být stresující a ohromující. Chcete-li najít informace o péči o své duševní zdraví a zvládání stresu a smutku, navštivte Stres and Coping.
Příznaky deprese
Deprese nepociťuje každý stejně. Jak často se příznaky objevují, jak dlouho trvají a jak intenzivně se mohou cítit, se může u každého člověka lišit.
Příznaky deprese mohou zahrnovat:
Trvalá smutná, úzkostná nebo „prázdná“ nálada.
Pocity beznaděje nebo pesimismu.
Pocity viny, bezcennosti nebo bezmoci.
Pocity podrážděnosti nebo neklidu.
Ztráta zájmu o koníčky a aktivity.
Ztráta energie.
Problémy se soustředěním, vybavováním si detailů a rozhodováním.
Potíže s usínáním nebo přílišným spánkem.
Přejídání nebo ztráta chuti k jídlu.
Myšlenky na sebevraždu nebo pokusy o sebevraždu.
Bolesti, které se nezlepšují ani po léčbě.
Příznaky poporodní deprese
Jak často se příznaky poporodní deprese objevují, jak dlouho trvají a jak intenzivně se cítí, se může u každého člověka lišit. Příznaky poporodní deprese jsou podobné příznakům deprese, ale mohou také zahrnovat:
Pláč častěji než obvykle.
Pocity hněvu.
Odstup od blízkých.
Pocit necitlivosti nebo odpojení od vašeho dítěte.
Strach, že ublížíte miminku.
Pocit viny za to, že nejste dobrou mámou, nebo pochybnosti o své schopnosti postarat se o dítě.
Rizikové faktory deprese nebo poporodní deprese
Mezi zkušenosti, které mohou některé ženy vystavit vyššímu riziku deprese, patří:
Stresující živé akce.
Nízká sociální podpora.
Předchozí historie deprese.
Rodinná anamnéza deprese.
Obtížnost otěhotnění.
Být matkou vícerčat, jako jsou dvojčata nebo trojčata.
Být dospívající matkou.
Předčasný porod (před 37 týdnem) a porod.
Těhotenské a porodní komplikace.
Poporodní deprese se může objevit i u žen se zdravým těhotenstvím a porodem.
Jak deprese ovlivňuje otce
Někteří otcové také uvádějí příznaky deprese. Aby bylo možné lépe porozumět zkušenostem otců, realizovala společnost PRAMS pilotní projekt PRAMS pro Otce. Pilotní projekt v Gruzii zjistili, že 1 z 10 otců hlásil depresivní příznaky od narození jejich nového dítěte. Studie, jako je PRAMS pro tatínky, mohou pomoci kvantifikovat zdravotní chování mužů a potřeby služeb.
Léčba
Deprese je léčitelná a většina lidí se léčbou zlepší. Pokud si myslíte, že můžete být v depresi, prvním krokem k vyhledání léčby je promluvit si se svým lékařem. Můžete požádat svého lékaře o doporučení k odborníkovi na duševní zdraví nebo navštívit centra a najít pomoc ve vaší oblasti.
V prvních dnech rodičovství není nic lepšího než si užívat sladké tulení s dítětem, které vám dřímá na hrudi. Ve skutečnosti bude v novorozeneckém období většina spánků vašeho dítěte pravděpodobně kontaktní. Řadí se však k bezpečnému spánku? Jako dětská spánková poradkyně a matka sedmi dětí plně podporuji kontaktní spaní v prvním roce života vašeho dítěte, píše Rachel Gortonová. U všech svých dětí jsem milovala kontaktní spaní, ale je také důležité, abyste praktikovali spaní v postýlce nebo kolébce vašeho dítěte, píše serve Mother.ly.
Co jsou kontaktní spánky?
Jsou kontaktní spánky bezpečné?
Kdy by mělo dítě začít s kontaktním spaním?
Kdy by dítě mělo přestat s kontaktním spánkem?
Co jsou kontaktní spánky?
Kontaktní spaní je přesně takové, jak zní. Spaní, které podporuje kontakt kůže na kůži mezi vámi a vaším dítětem, kdy držíte své dítě v náručí, zatímco spí. Za kontaktní spánek se považuje spánek v nosítku, v náručí nebo na hrudi.
Děti milují kontaktní spaní, protože jim pomáhá cítit se v bezpečí, podobně jako je tomu v děloze. Kontaktní spánek také podporuje uvolňování oxytocinu (u maminky i dítěte), podporuje sbližování a může dokonce pomoci regulovat tělesnou teplotu a dechovou frekvenci dítěte. To je jeden z hlavních důvodů, proč je bezprostřední kontakt kůže na kůži hned po porodu tak důležitý.
Většina rodičů zjistí, že jejich novorozené dítě si dlouho zdřímne, někdy až tři hodiny, ale po uložení do postýlky nebo kolébky má problém spát déle než 30 nebo 45 minut. To je zcela normální a očekávané, protože dítě si zvyká na spánek na pevném a rovném povrchu, který se velmi liší od toho, jak spalo v děloze!
Děti samozřejmě raději spí přitisknuté, ale to může být pro rodiče často frustrující, pokud si potřebujete odpočinout nebo si sami zdřímnout. Proto se rodiče často rozhodnou pro společné spaní nebo sdílení postele, protože jejich dítě má problém spát v odděleném spacím prostoru.
Jak se kontaktní spaní liší od společného spaní v posteli?
Kontaktní spaní a společné spaní/spoluspaní v posteli se liší v několika ohledech.
Při společném spaní rodiče skutečně sdílejí se svým dítětem postel buď na spaní, nebo na noční spánek, případně na obojí, a rodiče obvykle spí, když spí jejich dítě. Ačkoli v mnoha zemích světa je tento způsob považován za normu, ale např. v USA se společné spaní u dětí ve věku 0-12 měsíců nedoporučuje z důvodu zvýšeného rizika syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS).
Je kontaktní spaní bezpečné?
Kontaktní spaní je pro vaše dítě zcela bezpečné, pokud je prováděno správně. Během kontaktního spánku by rodiče měli být vzhůru a bdělí a neměli by být na pokraji usnutí. Nejbezpečnějším způsobem kontaktního zdřímnutí je spánek v náručí rodiče nebo pečovatele, který sedí v houpacím křesle, na pohovce nebo na posteli, zatímco rodič je plně bdělý.
Důležité je také držení těla. Při držení dítěte na spaní se musíte ujistit, že má otevřené dýchací cesty, není shrbené dopředu a nehrozí mu, že z vás spadne.
Pokud se při držení dítěte cítíte unavení nebo ospalí, je lepší dítě raději uložit ke spánku do postýlky nebo kolébky.
Za tímto účelem můžete dítě opatrně přenést do jeho spacího prostoru, jakmile na vás usne, a pak ho podepřít, pokud se při tom probudí. I když zdřímnutí v postýlce nakonec trvá jen 20 nebo 30 minut, nevzdávejte to s nimi! Bude trvat nějakou dobu, než si vaše dítě zvykne na samostatné spaní, ale je důležité, abyste se je i nadále snažili vystavovat spánku v postýlce.
Kontaktní spaní při nošení dítěte
Ke kontaktnímu usínání může docházet také v nosítku, zatímco rodiče vykonávají domácí práce, jsou na procházce, na nějaké akci apod. Při nošení dětí na spaní doporučuji dodržovat pravidlo „KLÍŠTĚ“:
K: je dostatečně těsné, aby bylo dítě bezpečně přitisknuté k vašemu hrudníku. L: Je neustále na očích (když je dítě otočeno dovnitř, měli byste mu vždy vidět do obličeje). Í: Hlava dítěte je dostatečně blízko, abyste ho mohli políbit. Š: Brada dítěte je mimo hrudník, aby byly dýchací cesty volné. TĚ: Záda dítěte jsou neustále podepřena.
Kdy by mé dítě mělo začít s kontaktním spánkem?
Kojenci mohou začít s kontaktním spaním už jako novorozenci – tehdy obvykle doporučuji 1 až 2 kontaktní spánky denně. Když je dítě starší, doporučuji omezit kontaktní spaní na jedno denně. Důvodem je také to, že kontaktní spaní je obtížnější s tím, jak dítě přibývá na váze a stává se roztěkanějším a vnímavějším ke svému okolí.
Kdy by mé dítě mělo přestat s kontaktním spaním?
Jakmile vaše dítě opustí novorozeneckou fázi (po 3. měsíci věku) a přestane být ve stavu neustálého spánku, můžete zjistit, že kontaktní spaní je pro vaše dítě příliš stimulující a že ve skutečnosti dává přednost svému tmavému a klidnému prostředí. Tehdy mnoho rodin zjistí, že je vhodný čas kontaktní zdřímnutí ukončit.
Abyste pomohli přejít na postýlku nebo kolébku místo kontaktního spánku, ujistěte se, že je prostor pro spánek vašeho dítěte tmavý, chladný (mezi 20 a 22 stupni Celsia), tichý s bílým šumem a bez silných pachů nebo vůní, což může pomoci podpořit delší spaní. Ukládání dítěte v doporučeném období bdění a sledování jeho signálů ke spánku může také zabránit tomu, aby dítě usínalo příliš unavené a odmítalo celý proces zdřímnutí.
Přechod dítěte na spaní do postýlky nebo lehátka může nějakou dobu trvat, ale nezapomeňte, že to není proces na jednu noc. Klíčem k tomu, aby si vaše dítě zvyklo na nový prostor pro spaní, je důslednost, ale to se časem podaří. A jakmile se tak stane, budete si moci užívat tolik potřebný čas o samotě, zatímco vaše dítě bude sladce podřimovat ve svém bezpečném spánkovém prostoru.
Pokud však v průběhu prvního roku života dáváte přednost jednomu kontaktnímu spánku denně, jděte do toho! Nezapomeňte, že vy se můžete rozhodnout tak, jak to nejlépe vyhovuje vám i vašemu dítěti, a je jen na vás, kdy se pro tento přechod rozhodnete.
Mateřská dovolená není vždycky procházka krásným parkem a tlačení kočárku za slunečného dne. Někdy je to sezení doma za zataženými závěsy, krmení dítěte a přemýšlení nad tím, jestli jsou všichni vaši bývalí kolegové zrovna na společném obědě. Jak píše Motherly, je běžné, že se v tomto přechodném období cítíte osaměle. Pro některé je však přizpůsobení se mateřské dovolené ještě osamělejší a těžší, než si dokázaly představit.
Podle průzkumu, který pro britské BBC Radio 5 live provedla společnost ComRes, se 47 % žen na mateřské dovolené cítilo osaměle. Studie byla provedena mezi více než 1 000 ženami.
V průzkumu se rovněž zjistilo, že osamělost pociťovala téměř polovina respondentek, 27 % z nich také uvedlo, že si mateřskou dovolenou neužily tak, jak si myslely. Jak nepříjemná byla pro některé mateřská dovolená? Dvěma z pěti žen se stýskalo po práci a docházení do zaměstnání a jedna z pěti si přála, aby se do práce mohla vrátit dříve.
Podobný výzkum, studie od Co-op a britského Červeného kříže, ukazuje, že neuvěřitelných 82 % maminek mladších 30 let se někdy cítí osaměle. Více než čtyři z deseti (43 %) matek navíc odpověděly, že osamělé jsou často nebo vždy. 80 % maminek pod 30 let také uvedlo, že potkává své přátelé mnohem méně, od té doby, co se jim narodilo první dítě.
Víme tedy, že ne všechny maminky si mateřskou dovolenou užívají, ale proč je to někdy tak těžké?
Výše zmíněný průzkum společnosti ComRes uvádí, že více než 80 % maminek mladších 30 let se dle svých výpovědí po narození dítěte méně často setkávají se svými přáteli. Je logické, že se někdo cítí osamělý, když najednou nemá práci, do které by mohl chodit, s kamarády se už tolik nestýká a je celý den sám doma se svým miminkem.
Autorka článku pro magazín Emma’s Diary také zmiňuje, že další potíží, se kterou mohou novopečené matky bojovat, je pocit ztráty identity. Po narození dítěte můžete mít pocit, že už nevíte, kdo jste, že jste se ztratily ve víru ubrousků, plenek a bezesných nocí. A možná si myslíte, že je to váš úděl, že se to musí stát, když se stanete matkou, že nějak nemůžete být matkou svého dítěte a zároveň člověkem, kterým jste byla předtím
Emma Barnett, moderátorka již zmiňovaného BBC Radia 5, říká: „Ironií je, že vlastně nikdy nejste sami – protože máte tenhle uzlíček, do kterého se zamilováváte, téměř nepřetržitě u sebe. Ale po tak dlouhou část mateřské dovolené, dobré čtyři nebo pět měsíců, spolu nedokážou komunikovat jinak než občasným úsměvem a velkým pláčem.“
A doplňuje svůj příběh: „Vzpomínám si, jak jsem velmi brzy měla syna v závěsu. Nebylo to snadné, protože už byl dost těžký a já měla stále nepříjemnou bolest z jizvy po císařském řezu. Hopsala jsem s ním po celém domě a snažila se, aby neplakal. Nebyl hladový, špinavý ani unavený. Jen jsem ho nemohla zastavit nebo utišit. Trvalo to snad celé hodiny a já byla sama – až na můj „playlist pro přežití na mateřské dovolené“. Cítila jsem se bezmocná, frustrovaná a na dně, píše Barnett.
A co s tím?
Podle Angely Anagnost-Repke, která své zkušenosti popsala pro deník Motherly, to tak ale nebude navždy. Zpočátku osamělá a zdrcená Angela si nebyla jistá, jak překonat pocity zoufalství. „Po několika měsících, kdy jsem zůstala doma se svými dvěma malými dětmi, se do mě pomalu začal vkrádat smutek. Můj život mi začal připadat jako by se zasekl v nějaké smyčce. Probouzela jsem se, vykonávala jednu všední povinnost za druhou a hrála si s dětmi,“ napsala o svých osobních zkušenostech.
Sdílení, činnorodost a přiznání si vlastních pocitů
Když však později sdílela, jak se cítí, se svým manželem, spadla jí z ramen velká tíha. Brzy se jí s jeho podporou podařilo znovu najít samu sebe. „Začala jsem studovat, také psát příběhy a trénovala jsem na půlmaraton. Osamělost se pomalu vytrácela a znovu se do mě vracela činorodost. Stala jsem se šťastnější matkou,“ popsala pro Motherly.
Návrat do práce na částečný úvazek je to, co pomohlo v celé nelehké situaci Barnett. Ostatním také vzkazuje: „Neměli byste si vyčítat, že mateřská dovolená je pro vás těžká, že si neužíváte každou vteřinu s dítětem, že je to v pravém slova smyslu otravné, že vám chybí čas strávený o samotě s partnerem a se sebou samou a že vám to občas připadá… zkrátka nudné. Negativní pocity nejsou osobní vůči vašemu dítěti. Je v pořádku přiznat si, že se mi stýská po mém předchozím životě, neznamená to, že nemilujeme své dítě.“
Nebojte se sami sobě přiznat své emoce. Jde o to, že i když můžete své dítě milovat celým srdcem – stále můžete mít hrozný pocit izolace. Stále můžete milovat čas strávený se svým dítětem, ale můžete být zdrceni každodenní monotónností péče, nekonečným krmením a přebalováním a ochromující spánkovou deprivací. Stále můžete mít pocit, že mateřství je to nejlepší, co vás kdy potkalo, a zároveň toužit po smysluplné konverzaci s dospělými. Můžete se cítit požehnaně, že máte dítě, a přitom se vám může stýskat po životě, který jste měli předtím; stýská se vám po kolegyních v práci a cítíte smutek nad přáteli, kteří vám už nevolají. A někdy můžete cítit nelibost, když váš partner každé ráno „utíká“ do práce, zatímco vy se cítíte uvězněni v nekonečném koleběhu s novorozencem a vlastní kariérou ponechanou v nejistotě, píše Emma’s Diary.
Seznamte se s ostatními maminkami
Maminka potřebuje kamarádky. Všichni je potřebují. Někdy je navázání přátelství s jinými maminkami těžší, než se zdá. Skvělým způsobem, jak získat nové přátele, je prostě navázat konverzaci v místním parku, na hodině jógy nebo dokonce online v místní skupině maminek na sociálních sítích. Nestyďte se! Jsou tu tisíce dalších maminek, které prožívají to samé co vy.
Mellisa Skolnick pro Motherly také popisuje, jak důležité (a nelehké) je navazování nových přátelství s dalšími matkami: „Člověk stále hledá. Někde tam venku je. Stejně jako ta jediná opravdová kamarádka, kterou jste měli kdysi na střední škole. Stejně jako jednorožec jedoucí na duze. Ten nepolapitelný čtyřlístek. Když políbíš dost žab, budeš odměněn. A když se to stane, je to jako ohňostroj. Čas se zastaví a na pozadí vašeho života začne hrát znělka.“
Udělejte si čas na sebe a choďte ven
Může se to zdát nemožné, když jste uprostřed novorozeneckého chaosu, ale je důležité udělat si čas na sebe a také na to, abyste opravdu byla sama sebou. Udržování koníčků po celou dobu mateřské dovolené nebo pravidelné setkávání se starými přáteli vám může pomoci udržet kontakt s vaším starým já, a také vám pomůže přijmout novou roli maminky, doporučuje Emma’s Diary. A též připomíná nezapomínat chodit ven, kdykoli je to možné, i kdyby to měla být jen půlhodinka na zahradě.
Psycholožka Dr. Christina Hibbertová pro Motherly uvádí, že by tento čas o samotě měl sloužit k odreagování, relaxaci, odpočinku maminky a načerpání nové energie (nikoli k dokončení seznamu úkolů). Novorozenci vyžadují spoustu času a energie a je snadné se přemoci a být přetížený, takže je důležité věnovat se také sobě.
Videochaty
Další z doporučení, které nabízí Emma’s Diary je naplánování videochatů. To může být opravdu užitečný způsob, jak zůstat v kontaktu, když vás od sebe dělí kilometry. Je to také skvělý způsob, jak se miminko lépe seznámí s babičkou nebo vaším nejlepším kamarádem – i když bydlí jen kousek od vás!
Přijměte pomoc
Pokud vám někdo, komu důvěřujete, nabídne pomoc s péčí o dítě, řekněte ano! Získáte tolik potřebný čas pro sebe a oni se budou moci kochat vaším malým krásným miminkem. Všichni jsou šťastní, píše Emma’s Diary.
Naplánujte si čas ve dvou
A povídejte si! Emma’s Diary doporučuje: buďte ke svému partnerovi upřímní v tom, jak se cítíte, aby vás mohl podpořit, kde je to potřeba, a také abyste předešli hromadění nepříjemných pocitů. I kdybyste zvládli jen film a jídlo s sebou – udělejte to!
Foto: Ri_Ya/Pixabay
