Podle Londýnské univerzity nejen genetika, ale také fyzické podněty v děloze, ovlivňují normální vývoj embryonálních kmenových buněk, které tvoří rysy obličeje, zjistila nová studie vedená výzkumníky z UCL.
Studie publikovaná v Nature Cell Biologyzjistila, že zvýšení hydrostatického tlaku snímaného embryem může bránit zdravému vývoji obličejových rysů u myších a žabích embryí a lidských embryoidů (buněčné struktury vyrostlé v laboratoři z lidských kmenových buněk), což naznačuje, že rozdíly v tlaku mohou ovlivnit riziko malformací obličeje (vrozených vývojových vad).
Vědci zjistili, že když jsou buňky neurální lišty vystaveny vyšším úrovním tlaku, než je obvyklé, jsou narušeny klíčové buněčné signální dráhy a výrazně se zvyšuje riziko malformací – skupiny vrozených vývojových vad. Malformace vznikají během prvních dvou měsíců gravidity účinkem teratogenů – obecně označované vnější faktory, které jsou schopné zapříčinit vznik vrozené vývojové vady, nebo riziko takovéto vady. Jde o období zvýšené citlivosti.
Vedoucí autor studie, profesor Roberto Mayor, (UCL Buněčné & vývojové biologie, řekl: „Naše zjištění naznačují, že malformace obličeje mohou být ovlivněny nejen genetikou, ale i fyzickými podněty v děloze, jako je tlak.
„Když organismus zažívá změnu tlaku, všechny buňky, včetně embrya uvnitř matky, jsou schopny to vnímat.
„Naše práce ukazuje, že embrya jsou citlivá na tlak, ale nevíme, jak citlivá jsou. Bude například změna tlaku uvnitř dělohy schopna ovlivnit embryo? To bude vyžadovat další výzkum, abychom pochopili, jak změny uvnitř těla a také v tlaku prostředí mohou ovlivnit vývoj lidského embrya.
Vědci tvrdí, že jejich zjištění by mohla mít také důsledky pro výzkum kmenových buněk, protože studie naznačuje, že vývoj a diferenciace (proces, kdy se kmenové buňky stávají specializovanými buňkami) kmenových buněk jsou pod vlivem tlaku. Pochopení tohoto spojení by mohlo změnit způsob, jakým vědci manipulují s kmenovými buňkami pro různé terapeutické účely.
Tato zjištění přispívají k práci profesora Mayora a kolegů z UCL v tom, jak mohou mechanické podněty v děloze ovlivnit vývoj obličejových rysů, protože dříve zjistili, že buňky ve vyvíjejícím se embryu vnímají ztuhlost ostatních buněk kolem sebe, což je klíčové, aby se společně pohybovaly a vytvořili obličej a lebku.
Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikována v časopise Nature Cell Biology s otevřeným přístupem.
Jak to řeknu svému dítěti? To byla první věc, která Hollie McFarlane napadla, když jí byla diagnostikována rakovina prsu, píše server BBC.Se svou čtyřletou dcerou Sydney si jsou velmi blízké a trávily spolu hodně času, zatímco Holliin manžel pracoval přes týden mimo domov.
Jejich týdenní program zahrnoval knihovnu, pizzu, plavání, McDonalda a Zoo. Před osmi měsíci se však jejich život „ze dne na den“ změnil. Třiačtyřicetiletá žena z Pwllheli, ležící na pobřeží poloostrova Llŷn na severu Walesu, si loni v říjnu našla bulku v prsu poté, co po nočním probuzení opět uložila Sydney do postele.
„Všichni mi říkali: ‚Nemáš se čeho bát, zhubla jsi a tvé tělo se jen mění‘,“ řekla Hollie, ale přesto se objednala na vyšetření. „Přišel den a já byla naprosto přesvědčená, že se není čeho bát.“ Učitelka angličtiny a dramatu však byla „naprosto zdrcená“, když viděla, jak se tváří její lékař a zdravotní sestra.
Ar ôl cael diagnosis o ganser y fron fis Hydref y llynedd, roedd Hollie McFarlane yn awyddus i esbonio beth oedd yn bod i'w merch fach Sydney ❤️
Fe aeth hi ati i sgwennu llyfr – Weithiau mae Mam yn Teimlo
„Jak jí to mám říct? “ Snažila jsem se to před Sydney ze všech sil utajit, ale ona není hloupá,“ řekla Hollie.
Hollie se rozhodla, že si vezme úryvky z MacMillanovy knihy Maminčina boule a pokusí se Sydney pomoci pochopit, čím si prochází. Kniha, která je určena dětem do 10 let, obsahuje vyobrazení maminky, která se dívá do zrcadla na své vypadané vlasy.
Sydney se podívala na stránku, podívala se na mě a rozplakala se, když si uvědomila, že je to maminka. „Řekla jsem jí: ‚Maminka bude v pořádku‘.“
Hollie brzy přestala běhat a sotva dokázala sejít schody. „Sydney ze mě byla velmi frustrovaná, protože mě nikdy neviděla takhle v posteli,“ řekla Hollie. „Říkala pojď‘, tahala za peřinu a snažila se mě vytáhnout nahoru, abych šla na trampolínu.“ Přišla o tolik věcí, cítila jsem se kvůli tomu hrozně provinile.
Hollie uvedla, že pro dítě v Sydneyině věku existuje jen omezená pomoc, jak se vyrovnat s realitou diagnózy, a tak se rozhodla vzít věci do vlastních rukou. Před lety začala Hollie psát knihu o dívce, která měla rakovinu prsu, ale nikdy by ji nenapadlo, že se po letech ocitne v roli této dívky. Psaní nové knihy, která by pomohla Sydney, pohltilo její mysl.
Kniha Někdy máma cítí byla napsána z pohledu Sydney. „Ať už cítím cokoli, přejdu na tu stránku a ukážu jí to – ještě mě čeká radioterapie,“ řekla.
Hollie měla pocit, že Sydney „potřebuje něco vědět, ale nemusí znát podrobnosti“. Z knihy vynechala terminologii týkající se rakoviny a zaměřila se na výjimečné společné chvíle dvojice. Sydneyina oblíbená stránka zachycuje okamžik, kdy se dvojice vydala do Chesterské Zoo po Holliině poslední chemoterapii.
Nejprve bylo pro rodinu vyrobeno 10 výtisků, ale jakmile Hollie knihu zveřejnila na sociálních sítích, setkala se s velmi pozitivními reakcemi až z Austrálie a Dánska. „Pokud se mi podaří pomoci ještě jedné rodině, pak mám pocit, že z opravdu negativní situace vzešlo něco opravdu pozitivního.“
Žít každý den
Ke své úlevě dostala Hollie 10. května letošního roku povolení k léčbě. Její cesta za rakovinou však nekončí, protože ji čeká preventivní léčba a radioterapie. „Poučila jsem se z toho, že musím žít každý den,“ řekla. Být šťastná a nestresovat se, jde jen o to žít v tomto okamžiku a vážit si všeho, co máte kolem sebe.
A co Sydney?
„Všechno jí řeknu, až bude dost velká,“ řekla Hollie. Ale zatím si uvědomuje, že tato kniha vysvětluje všechno, co se nám jako rodině stalo, a teď už ví, že všechno bude v pořádku.
Pro všechny příznivce a fanoušky Cristiana Ronalda přichází opravdu smutná a srdcervoucí aktualizace. Podle nejnovějšího příspěvku na sociálních sítích sdíleného fotbalovou senzací Manchester United nyní odhalil, že jeho novorozené dítě bohužel zemřelo. I když požadoval důvěrnost, poděkoval lékařům a sestrám za jejich pokračující podporu. Napsal server theguardian.com.
Zatímco rodiče truchlí nad smrtí malého děťátka, Georgina Rodríguez a Cristiano Ronaldo na sociálních sítích potvrdili smutnou zprávu a uvedli, že s nejhlubším zármutkem museli oznámit, že jejich chlapeček zemřel, a to je největší bolest, kterou může cítit každý rodič. Tak se uvádí ve společném prohlášení.
Dvojice vydala společné prohlášení potvrzující zničující zprávy
V palčivé poznámce dále stálo, že narození naší holčičky jim dává sílu prožít tento okamžik s určitou nadějí a štěstím. Pokračovali, to dále potvrdilo, že jejich dcera přežila. Pár uzavřel svůj vzkaz poděkováním lékařům a sestrám, kteří jim pomáhali, když byli v nemocnici, a požádali o soukromí, když truchlili nad smrtí svého chlapečka. Zde je poznámka, kterou pár zveřejnil na sociálních sítích, když truchlí nad smutným úmrtím svého syna. Dvojice zavolala svému malému chlapci anděla a řekla, že ho budou vždy milovat.
Později prozradili, že budou mít jednu holčičku a jednoho chlapce. Ronaldo a Rodríguez také sdílejí čtyřletou dceru Alanu. Cristiano Ronaldo již dříve přivítal syna Cristiana Jr. a dvojčata Matea a Evu prostřednictvím náhradního mateřství.
Pár je spolu už nějakou dobu, protože spolu chodí od roku 2016, kdy se poprvé potkali v obchodě Gucci, kde Rodríguez dříve pracovala jako asistentka prodeje. Rodríguez dále prozradila, že se opět viděli na akci jiné značky. Bylo to tam, kde si mohli povídat v uvolněné atmosféře, mimo mé pracovní prostředí, a pro ty dva to byla láska na první pohled.
Upřímnou soustrast Ronaldovi a jeho ženě a dalším členům rodiny a ať dětská duše odpočívá v pokoji.
Některé děti se psů bojí, i když jim žádný pes nikdy neublížil. Je to přirozené a daleko lepší, než když děti běhají za každým cizím pejskem beze strachu, což může mít v krajním případě fatální dopad. Jak ale spřátelit dítě a našeho nového čtyřnohého přítele tak, aby z nich v budoucnu byla nerozlučná dvojka?
Největší chybu, kterou při seznamování dítěte a psa děláme je, že klademe přílišný důraz na rychlost seznamování a toužíme po společném kamarádství od první chvíle setkání. Štěňátka jsou rozverná, divoká a zoubky mají jako jehličky, což se dětem moc nezamlouvá. Bolí to. Děti ani štěňátka neví, kde je hranice hry a kdy už jde o skutečné soupeření o pozici ve smečce. Rozhodně je lepší, seznamovat je pomalu. Na to, aby se z nich stali opravdoví kamarádi, na to budou mít času dost.
Důležitý výběr plemene i povahy pejska
Mějte na paměti už při výběru pejska, co s ním chcete do budoucna vyvádět. Jestli budete běhat, chodit spolu po horách, nebo jen na procházky do blízkého parku. Každý pejsek má svou povahu a poznáte to již při prvním setkání. Do paneláku se určitě hodí klidnější povaha, na zahradu může být klidně více temperamentní. A nejde o velikost. Když si budete chtít pořídit velkou rasu do paneláku, nevidím v tom problém, za předpokladu, že pejsek bude povahově lenoch. Což poznáte už od narození. Já osobně si pejsky vybírám přes keksíky. Vždy jsem si odnesla pejska, který si s rozvahou přičichl, pak pomalu otevřel tlamičku a kdybych mu keksík nakonec nedala, nestresoval. A přesně to je pes ideální pro mého syna. I syn je kliďas, a tak doufám, že si budou rozumět. Divoký temperamentní mopsík by ho určitě stresoval.
Foto: Iveta Mauci / redakce Ženy2000
Když se pejsek a dítě seznamují, často používáme příliš mnoho emocí. Výskáme, radujeme se, ukazujeme jednoho druhému. Jenže pejsek i dítě mohou být v situaci nejistí, anebo naopak nadšení až moc. V obou případech situaci moc nepomůžou. Při přílišném nadšení se totiž pejsek nedokáže moc ovládat a číst signály toho druhého. Při nejistotě zase dáváme svými reakcemi pejskovi a dítěti málo prostoru celou situaci ovládnout. Zkuste se vžít do role svých svěřenců – lidského i toho čtyřnohého. Vaše rozjásané či rozrušené chování není pro oba ještě běžné a naznačuje, že se děje něco, na co je potřeba si dávat dobrý pozor.
Jak by tedy takové první setkání mělo vypadat? Měla by to být tak trochu nuda. Emoce si nechejte na později. I pejsek má svou povahu a potřebuje čas. Štěňátko se brzy unaví a může být kousavé.
10. PRAVIDEL SEZNAMOVÁNÍ
Dejte pejskovi prostor, aby mohl kdykoliv odejít, vzdálit se. Nikdy bychom mu neměli tělem nebo jakýmkoliv předmětem blokovat možnost odchodu. Když se rozhodne odejít, měli bychom to respektovat a dítěti zabránit, aby psa pronásledovalo.
Dejte pejskovi možnost, aby se k dítěti přiblížilo bez toho, aby na něj sahalo. Často si potřebuje jen čichnout, mít možnost dítě prozkoumat (za podmínky, že z něj dítě nemá strach nebo nereaguje přehnaně).
Dítě by nemělo brát pejska jako hračku. Neměli bychom ho nechat tahat za srst, ocásek nebo si hrát s jeho čumákem či ušima. Většina psů to nemá ráda. A štěňátka si to zafixují. Někteří psi toho snesou opravdu mnoho, ale tahání za srst nebo objímání pod krkem se jim nelíbí. Můžou mít pocit, že je dítě škrtí. Takže si tím dláždíme cestu k budoucím problémům.
Důkladně oddělíme prostory. Pokud máme podezření, že by první setkání nemuselo jít hladce (např. pejsek děti moc nemusí nebo dítě se pejsků bojí), je lepší důkladně oddělit seznamovací prostory. Například ohrádkou, zábranou ve dveřích nebo jinou fyzickou bariérou.
Není potřeba se dobře seznámit hned při prvním setkání. Někdy se pejsek kolem dítěte uvolní až po týdnech či měsících soužití.
Všechna setkání dítěte a psa musí být bez výjimky pod dohledem.
Sledujeme signály psa. Pokud se mu situace nelíbí, často se začne nejprve olizovat, zívat, otáčet hlavu do strany, hledat u nás oporu a bezpečí, snaží se odejít, začichává se, klopí uši. Vrtění ocasem nemusí být jen nadšení, ale i nejistota. Sledujeme proto celé tělo psa, zda je uvolněné, nebo napjaté.
Zavrčení nebo zvedání pysků je varovný signál. Nikdy ho netrestejme, jinak příště nebude pes vrčet, ale může rovnou kousnout. Potrestaný signál totiž už možná nepoužije a nám kvůli tomu unikne. Stresu tím však nezamezíme a bude dál stoupat. Pokud ale pes začne takto komunikovat, okamžitě jej od dítěte oddělíme.
Stejně jako malé dítě, i pes potřebuje hodně odpočívat. Štěně spí 14 až 17 hodin denně. Nevyspaný pes může být podrážděný nebo se méně ovládat. Ideální je psovi vytvořit bezpečné místo, jako je jiná místnost, pelíšek, přepravka nebo boudička, kam se může kdykoliv uchýlit a kam dítě nemá přístup, případně ho tam nepouštíme.
I pes má svou povahu. Už při výběru plemene, bychom měli volit rasu, která je nekonfliktní a hodí se k dětem. Ale také při výběru konkrétního štěňátka už vidíme, jak se pejsek chová. Pokud vybíráme pejska k malým dětem, rozhodně volte klidnější štěňátko, které se nikam nevrhá, neskáče, ale spíše sleduje. Temperamentní štěně se hodí spíše k větším dětem, které mu dopřejí více pohybu.
Foto: Iveta Mauci / redakce Ženy2000
Kousnout dokáže úplně každý pes
Je dobré si uvědomit, že každý pes dokáže kousnout. Ano, i ten náš. Je to jen otázka míry stresu a nemožnosti odejít ze situace. Většina psů nejprve štěká. Tedy naznačuje jemnými signály, že se jim situace nelíbí, mnoho z nich zkouší odejít. Když není jejich štěkání vyslyšeno, pes začne zvyšovat intenzitu komunikace. To je moment, kdy zavrčí, chňapne nebo kousne. Nikdo ho totiž na začátku neposlouchal. Pokud budeme respektovat pejskovo štěkání, nebude mít důvod k agresi.
Je také dobré upozornit, že citlivější na doteky bývají zejména malí pejskové. Častěji totiž u nich kvůli jejich velikosti a roztomilosti přehlížíme důležité signály. Větší psi toho obvykle zvládnou o něco víc. Ignorování psí komunikace se ale v tomto případě může hodně vymstít.
Ve vztahu pes dítě míváme mnohem větší nároky na psa. Majitelé často říkají, že chtějí naučit psa, aby zvládal téměř jakékoliv chování dítěte. Tady je důležité upozornit, že i dítě musíme naučit, aby respektovalo psa, nenahánělo ho nebo do něj nešťouchalo. Pokud si myslíte, že to nejde, raději si pejska pořiďte, až vaše dítě povyroste.
Pokud si pořizujete staršího pejska, např. z útulku, může se stát, že má špatnou zkušenost s dětmi. Pokud o tom víme, že v minulosti zkusil chňapnout nebo dokonce kousnul, určitě se obraťte na zkušeného trenéra. Už jediná konzultace může zabránit mnoha budoucím problémům. I psi, kteří nemají děti v lásce, si při respektování popsaných principů, obvykle dokážou s konkrétním dítětem vytvořit dobrý vztah. Jen to může trvat trochu déle.
S rostoucím věkem dítěte, a tedy i růstem motorických schopností a odpovědnosti, může být interakce daleko pestřejší. Dítě se může naučit trénovat se psem, hrát s ním různé hry a čím dál lépe číst jeho komunikaci směrem k nám, k lidem.
Bezpečná ohrádka pro dítě
Neváhejme domácnost na nějaký čas přizpůsobit novému soužití. Když si například dítě hraje a pes má tendenci být příliš kontaktní, není nic jednoduššího než pro dítě pořídit ohrádku. V ní bude mít dítě bezpečný prostor a své hračky pěkně pohromadě a pejsek si nemůže upevňovat některá nevhodná chování.
Z rovnice seznamování nesmíme opomenout ani rodiče. Někdo má obecně obavy ze psů, někdo se bojí v konkrétní situaci. Náš strach však hraje důležitou roli. Proto je důležité dobře poznat daného psa. Zjistíme si, jakou má historii, jestli je trpělivý, má rád děti, jestli je klidný. Při samotném seznamování pak postupujme podle pravidel výše, ale nezapomínejme, že zvíře i dítě většinou dokážou velmi dobře číst emoce. Svou nejistotu tak můžeme přenést na oba dva. Zvolme proto pomalejší tempo a dopřejme více času také sami sobě. Čím méně situaci podceníme, tím rychleji se z dítěte a psa mohou stát kamarádi na celý život.
Foto: Pixabay
Foto: Nils Stahl/unsplash
Foto: Iveta Mauci / redakce Ženy2000
Foto: Iveta Mauci / redakce Ženy2000
Foto: Iveta Mauci / redakce Ženy2000