Je nutné, aby se děti vzdělávaly pouze ve školních lavicích? Tato škola má na to jiný názor

TOP 10 Vše Zajímavosti

09/10/2023 Gabi Kurdnová 0 komentářů děti, Mgr. Vladimíra Jelínková, praxe, první stupeň, škola, výlety, vzdělávání, ZŠ Crjukinova218 Zobrazení 7 min read

Pro některé školy je každodenní docházka do tříd to jediné, co uznávají. Také je to nejjednodušší, co si budeme povídat. Pokud jde o učivo, obě strany toho mají opravdu hodně. A ano, „musí“ se to stihnout probrat. Čeština, matematika, vlastivěda, přírodověda, angličtina, informatika a dokonce i tělocvik, plavání, výtvarka, pracovní činnost a hudebka mají zadání, které je potřeba žáka naučit a nakonec si žáčka otestovat. A to mluvíme o prvním stupni základních škol. Máte na to jen pár hodin denně a dětem nezbývá nic jiného, než sedět, mlčet a koukat do učebnic. Oproti tomu žáci na výletech jsou divoké, neukázněné a pro mnohé pedagogy je to psychicky náročné a vyčerpávající. Jak je tedy možně, že to na některých školách může fungovat i jinak? Redakce Ženy2000 proto oslovila třídní učitelku jedné z ostravských základních škol, Mgr. Vladimíru Jelínkovou, která má na sezení v lavicích vlastní názor.

Otázka redakce: Myslíte si, že děti, které sedí ve školách a věnují se učivu na 100 procent, mají lepší školní výsledky, ale hůře se zapojují do pracovního procesu?

To je dost složité. Většina škol a především rodičů, dává důraz na prospěch. Naučit se na zkoušku a vzápětí vše zapomenout je poměrně jednoduché. K čemu se ale mají děti učit texty zpaměti, když jim nerozumí. A tak se s dětmi snažíme pracovat jinak. Máme speciální třídy s vyšším zájmem o vzdělávání, kde děti seznamujeme s učivem i mimo školní lavice. Žákům v těchto třídách ukazujeme život v procesu. Tak, jak ho zažíváme každý z nás. Sílu větru či vody vidí v praxi a o vesmíru si povídáme nejen ve třídě, ale rovnou v planetáriu, říká Mgr. Vladimíra Jelínková, třídní učitelka prvního stupně základní školy v Ostravě – Zábřehu.

Plánování, zařizování, shánění finančních prostředků pro takové akce asi nebude vůbec jednoduché. Dá to hodně práce a toho papírování okolo… Ano, nic moc proces, to si asi umíme představit všichni. Ale, když se chce, pak jde všechno. Jak chcete ale dětem vysvětlit podle obrázku, jak funguje vodní elektrárna, tak aby tomu rozuměly? A k čemu vlastně taková elektrárna je? Jak vzniká a kudy proudí to ohromné množství energie? Nebo jak se vyrábí papír? Kdo pečuje o zvířata v ZOO? Teorie je hezká, ale v praktických věcech nedostačující. Děti potřebují vidět na vlastní oči, co která práce obnáší, aby je pak nezaskočila realita. Aby věděly, že pracovat jako ošetřovatel v ZOO není pouze mazlení se se zvířátky, ale že je také potřeba jim poklidit výběh. (pozn. redakce)

Otázka redakce: Jak to všechno zvládáte? Nechybí dětem čas na důležitější věci?

Naši žáci, stejně jako ostatní děti jejich věku, musejí zvládnout látku podle školního řádu, o tom není třeba vůbec diskutovat. Ale zajímá nás: Je to dostačující pro to, co děti potřebují, aby se připravily do skutečného života? Ne každé dítě má rodiče, kteří vozí své děti po výletech. A kolik rodičů se vydá na výlet právě do elektrárny? Lidé z města utíkají spíše do přírody nebo na welness. A tak škola je možnou institucí, která dětem může ukázat už teď v praxi, že svět je realita, která na ně čeká a není třeba se ji bát. Že je mnoho profesí, na které se mohou připravovat podle svých vlastních schopností nikoli pouhých možností.

Už teď by měli vědět, že svět není omezen jen na profese jako je kuchař, číšník, prodavačka, lékař či právník. Měly by vědět, že svět potřebuje také mechaniky, elektrikáře, laborantky, projektanty, ale také vědce, kteří budou hledat další zdroje energií, či úsporu materiálů, které šetří přírodu a nezatěžují ekologii. Takže cílem není odjet na výlet a odpočinout si od školy, ale ukázat, kolik lidí pracuje mimo město a jak skvělé máme v České republice projekty.

U nás ve škole máme k dětem prostě jiný přístup. Snažíme se jim věci ukázat. Každý měsíc máme nějakou akci, činnost či besedu. Měli jsme ukázku 3D tisku, chodíme do planetária, byli jsme mezi záchranáři, jezdíme soutěžit do ZOO, chodíme s dětmi i do České televize, a to vše dává dětem možnost nejen se podívat na místa, kam by se jinak nedostaly, ale mají obrovskou možnost podívat se na mnohé profese v praxi. Chlapci tak chtějí být inženýry, kteří pracují s robotikou, kameramany či dokonce režiséry a holčičky chtějí být chovatelkami v ZOO a nebo pracovat na záchranné službě. Vidíme, že mají o mnohé profese větší zájem, než když jsme měli ročníky sedící „jen v lavicích“. Často jsme byli svědky toho, že děti do poslední chvíle nevěděly, co chtějí dělat. Netušily, kým budou. Neměly cíl.

Proč posílat děti na školy, které je nebaví? Jsou takové děti vůbec schopné školu dokončit? Mají představu o svém budoucím povolání nebo si v nich sami tímto způsobem vytváříme systém budoucích zahlcovačů úřadů práce? (pozn. redakce)

Toto není našim cílem. Určitě neovlivníme všechny žáky, ale snažíme se s tím alespoň pracovat. A abychom mohli takto s dětmi pracovat, vybudovali jsme speciální třídy, které mají max. počet žáků ve třídě. Omezili jsme je na 15 dětí a máme s tím velmi dobrou zkušenost. Takto s dětmi pracujeme už sedmým rokem. Máme tak pět nových tříd, které se takto zaměřují na vzdělávání již od první třídy a dvě třídy druhého stupně, které s tímto začaly od páté třídy a dnes jsou z nich sedmáci. Děti z těchto speciálních tříd jsou pohodovější, vyrovnanější, lépe spolupracují, což se ukazuje ve výsledcích například v soutěžích, kde se tyto děti umisťují zpravidla na předních stupních. Viz např. soutěž v ZOO, kde se účastnilo 82 škol. každá škola měla min. 4 družstva a naše se umístila na krásném 2. místě. A to jen o pouhý jeden bod.

„Není nutné, aby dítě bylo expertem na matematiku či chemii už v šesti letech. Za dlouhé roky praxe vím, že každé dítě má svůj individuální čas, kdy dospěje. Nicméně, je pro nás důležité, aby dítě „vzdělávání“ bavilo. K tomu potřebujeme spolupráci rodičů, bez toho to prostě nejde. Každé dítě vyniká v něčem jiném a my se to snažíme objevit a pracovat s tím. Každé dítě není matematik a každé dítě nebaví výtvarka. Je ale důležité dítě za to netrestat, ale pracovat s tím, co mu nejde a pochopit, že samé jedničky neudělají z našeho dítěte zodpovědného člověka, ale naopak můžeme tak vychovat neurotika, a také je důležité povzbuzovat dítě v tom, v čem naopak vyniká,“ říká Mgr. Vladimíra Jelínková, tř. učitelka 4.B.

Když někdo krásně maluje, nemusí být malířem žijícím o chlebu a o vodě, ale může být skvělým grafikem či designerem. Dnes se tato profese neobejde bez počítače, ale co s tím, když vaše dítě dítě nebaví technika ani matematika? To přece neznamená, že v dobrém týmu se nenaučí zařadit do procesu velké grafické firmy. Jiné má hudební nadání, ale do života mu to rozhodně stačit nebude? Každý nemůže hrát v Českém orchestru nebo mít vlastní kapelu, ale co to spojit s prací pedagoga, který „musí“ umět hrát na hudební nástroj? A když má chlapec rád elektřinu a spoje, copak je ostuda být mechanikem či elektrikářem například v takové vodní elektrárně, jakou se mohou pyšnit Dlouhé stráně? Těch možností je opravdu nespočet a to je náš cíl. Ale každá škola má své zaměření a své vlastní cíle a je jen na rodičích, co od školy očekávají.

Napsat komentář