Pondělí, 15 dubna, 2024

Sucuba

VšeZáhady

Incubus a Succuba, noční můry vyvolané démony

Incubus, noční démon, který umí i usmrtit. Vstupuje ke svým obětem ve spánku a způsobuje špatné sny, kterým říkáme noční můry, běsy, jsou tak živé, že nás doslova paralyzují. Dostávají nás do stavu, kdy se bojíme každé příchozí noci. Můžou za ně noční démoni. Kdo s nimi má nějakou zkušenost, ví, jak tísnivě dokážou svázat naše tělo.

Incubus a Succuba jsou noční démoni, kteří napadají své oběti ve spánku a nemusí to být uprostřed noci. Co se týká Succuby, jde o démonku ženské formy, který má pohlavní styk s muži, když spí, nebo se o to alespoň pokoušejí. Mají jílovitě žlutou barvu kůže. Dlouhé vlnité vlasy, obličej stařeny a podivné dlouhé ptačí nohy. Jde o démonku, která patří mezi čarodějnice. Umí klamat muže tak, že je nahá svádí nádhernou postavou. Zezadu vypadá jaká krásná mladá dívka, ale sotva muže svede, ukáže svou pravou podobu. Což muže samozřejmě pěkně vyděsí.

Zato Incubus je mužská forma podobného tvora, který útočí zase na ženy. Výkladem pro Inkuba je ten, kdo bude usilovat o sexuální vztahy se ženou, aby zplodil dítě. Jeden se objevil v legendě o králi Artušovi a jeho mistru kouzelníku Merlinovi. I když se v některých pramenech uvádí, že jde o jednoho tvora, který se převtěluje, podle potřeby, ale není to pravda. Incibus i Sucaba jsou dva rozdílní démoni s podobnými vlastnostmi.

Incubus vypadá jako hodně vyžilý, 300letý stařík. Jeho staré kostnaté ruce ve vás vyvolají odpor. Není nijak vysoký, je to spíše malý skřet s výškou max. metr dvacet. Oči mu lezou z důlků a na hlavě má pár zbylých vlasů. Já sama jsem s ním měla zkušenost a vím, že na to v životě nezapomenu.

Dodnes přesně nevím, co ho přivolalo. Žila jsem ve vztahu s despotickým mužem. Inteligentním, přesto zakomplexovaným, který na mně neustále žárlil. Neměl k tomu žádný důvod, alespoň co mně se týkalo, zato „on“ se scházel se starými láskami a měl z toho pěkně špatné svědomí. Pak se stalo, že jsem usnula v obýváku na sedačce a v tom se to stalo. Když to bylo poprvé, probudila mně jeho přítomnost. seděl v jakémsi sedu na konferenčním stole. Když zjistil, že jsem procitla, rychle seskočil a a zmizel. V první chvíli jsem si myslela, že šlo o ducha původního majitele. Dům předtím vlastnil starý muž, který tam bydlel sám. Když se ale situace opakovala i druhý den (šlo o sedmou hodinu v podvečer), už mi bylo jasno, že nejde o ducha.

Tentokrát jsem procitla, ne se probudila, ale procitla, seděl mi tento malý skřet na hrudi. Byl otočený směrem k nohám. Když si všimnul, že procitám a že o něm vám, přiložil mi ruku předloktím na krk, abych se nemohla hýbat, což mně dusilo. Z historie je známé, že se mnoho žen po návštěvě Incuba už neprobudilo. A naprosto to chápu. Dalo mi to spoustu úsilí a fyzického vypětí, abych se vymanila. Když se mi to podařilo, byla jsem zděšená, co to bylo, ale duch teda rozhodně ne! Každopádně mám podezření, že ten, kdo ho ke mně přivedl, byl můj bývalý partner. Užíval antidepresiva dřív, než jsem ho poznala, tajně pil alkohol, podváděl mně a za zavřenými dveřmi byl hrozně zlý. Měl až psychopatické sklony. Po těchto událostech jsem se z jeho domu „okamžitě“ odstěhovala a s Incubem jsem se už od té doby nesetkala. (Willow)

Slovo incubus je odvozeno z pozdně latinského incubo, incub(āre) (lehnout). Nejstarší zmínky o Ickubu pocházejí z Mezopotámie na Sumerském seznamu králů  v roce 2400 př. n. l., kde je otec hrdiny Gilgamešův uveden jako Lilu. Je psáno, že Lilu navštěvuje a svádí ženy ve spánku, zatímco Lilitu, ženský démon, se mužům zjevuje, aby s nimi měla sex ve snech. Mnoho starověkých filozofů si myslelo, že jsou Fauni.

Slovo noční můra je odvozeno od Mara, zlého ducha starých Germánů a Skandinávců. Nazývali je také skřety, kteří sedí na hrudi lidí, když spí, a vyvolává jim špatné sny, „noční můry“. Staří Řekové věřili, že noční můry vyplývají z přítomnosti démona jménem Ephialtes. V turecké kultuře je Incubus známý jako Karabasan. Je to zlá bytost, která v noci atakuje některé spáče. A nejde o náhody, své oběti si pečlivě vybírá.

Francouzský romanopisec Huysmans je nazývá „církevními mikroby“. A to z toho důvodu, že jejími ataky trpěli především mniši a jeptišky. Francouzský právník a politický filozof Bodin zmiňuje kněze, který s jedním obchodoval více než čtyřicet let, a dalšího kněze, který na půl století našel věrnou milenku v ďáblu. Oba byli upáleni zaživa (Demonomanie des Sorciers, str. 107). Luther pevně věřil v tento styk.

Tomáš Akvinský napsal: „Přesto, pokud jsou někteří občas zplozeni z démonů, není to ze semene takových démonů, ani z jejich přijatých těl, ale ze semene lidí, přijatého za tímto účelem, jako když démon na sebe vezme nejprve podobu ženy a poté muže. Podle něj jen tak berou semeno jiných věcí pro jiné generační účely.“ Což je samozřejmě nesmysl a my už to víme.

Autor: Willow, redakce ženy2000.cz