Středa, 19 února, 2025

smrt

Články | FejetonyOsobnostiTOP 10Vše

Zemřela Marilyn Monroe, problémová kráska, která nenašla štěstí, tak začínal titulek novin New York Times

Marilyn Monroe, problémová kráska, která nenašla štěstí jako nejzářivější hollywoodská hvězda. Zněl titulek LA Times z 6. srpnam1962 a pokračoval, že byla v neděli nalezena mrtvá ve svém domě v Brentwoodu, kde se zřejmě předávkovala prášky na spaní.

Šestatřicetiletá blonďatá herečka ležela nahá tváří dolů na posteli a v ruce svírala telefonní sluchátko, když do jejího pokoje v půl čtvrté ráno vnikl psychiatr. Podle odhadů byla mrtvá šest až osm hodin.

V sobotu, kolem 17:15, zavolala psychiatrovi, doktoru Ralphu Greensonovi, a když si stěžovala, že nemůže spát, řekl jí, ať se jde projet, uvedla policie. Její tělo bylo převezeno do okresní márnice, kde koroner Theodore J. Curphey po pitvě uvedl, že může vyslovit „předpokládaný názor“, že smrt nastala v důsledku předávkování nějakou drogou.

Řekl, že bude vyzván speciální „sebevražedný tým“, aby vyšetřil poslední dny slečny Monroeové a určil, zda si sáhla na život. Další lékařské testy ohledně povahy podezřelé zabijácké drogy budou podle něj dokončeny do 48 hodin.

Prázdná lahvička nalezená mezi několika léky vedle její postele obsahovala 50 kapslí Nembutalu. Předpis byl vystaven teprve před dvěma nebo třemi dny a kapsle se měly užívat v dávkách po jedné na noc, řekl doktor Hyman Engelberg.

Věřil v depresivní náladu

Dozvěděli jsme se, že podle lékařských úřadů měla slečna Monroeová v poslední době depresivní náladu. Byla neupravená a potřebovala manikúru a pedikúru, což svědčí o její apatii a nezájmu o udržování jejího obvykle okouzlujícího vzhledu, dodaly úřady.

Úřad koronera uvedl ve svých záznamech úmrtí jako možnou sebevraždu, zatímco policejní zpráva hovořila o možném úmrtí nešťastnou náhodou.

Žádný dopis na rozloučenou nebyl nalezen.

Dr. Robert Litman, psychiatr působící v týmu pro sebevraždy, uvedl, že poznámky zanechává méně než 40 % těch, kteří si sáhnou na život. Tělo slečny Monroeové bylo objeveno poté, co se její hospodyně a společnice, paní Eunice Murrayová, probudila kolem třetí hodiny ranní a uviděla, že v hereččině pokoji stále hoří světlo. Paní Murrayová našla dveře do ložnice zamčené. Křikem a bušením na dveře se jí nepodařilo slečnu Monroeovou probudit, a tak okamžitě zatelefonovala doktoru Greensonovi.

Rozbité okno v ložnici

Dr. Greenson vzal z krbu pohrabáč, rozbil okno a vlezl do pokoje. Detektivu seržantu R. E. Byronovi řekl, že slečna Monroeová leží pod prostěradlem a dekou barvy šampaň, které má vyhrnuté kolem ramen.

Doktor Greenson jí vzal z ruky telefonní sluchátko a řekl paní Murrayové: „Zdá se, že je mrtvá.“ Paní Murrayová se na něj podívala a řekla mu: „Zdá se, že je mrtvá.“

Zavolal doktora Engelberga, který herečce předepsal prášky na spaní a ten po svém příjezdu do domu po chvíli konstatoval její smrt. Doktor Engelberg zavolal policii ve 4:20 a do pěti minut dorazili dva policisté, po nich v pět hodin ráno seržant Byron.

Bryon řekl, že se dozvěděl, že slečna Monroeová volala v sobotu večer doktoru Greensonovi a asi hodinu s ním mluvila. Citoval slova psychiatra: „Měl jsem dojem, že se chystá odjet… na pláž nebo něco takového.“

Byron uvedl, že prošel rozpadlý dům ve španělském stylu na adrese 12305 5th Helena Dr. a nenašel „nic neobvyklého nebo špatného“. Uvedl, že na nočním stolku slečny Monroeové bylo 12 až 15 lahviček s léky, některé s etiketami na předpis. Slečna Monroeová koupila dům za 75 000 dolarů teprve nedávno a byl jen částečně zařízený.

Za úsvitu se kolem trávníků a bazénu trousili reportéři a fotografové, kteří v ranním tichu tiše sledovali, jak úředníci uzavírají život jedné z nejzářivějších filmových hvězd.

Zapečetěný dům

Tělo slečny Monroeové bylo při odvozu z domu zabaleno do bleděmodré deky a připoutáno k nosítkům.

Na vchodech do domu byly umístěny pečetě s nápisem: „Každá osoba, která se vloupá do těchto prostor nebo do nich vstoupí, bude stíhána v plném rozsahu zákona.“ Na hlídání domu byla najata zvláštní stráž.

Tělo slečny Monroeové bylo naloženo na korbu osobního vozu a převezeno do márnice ve Westwood Village, jen kousek od hrobů její babičky a jednoho z jejích opatrovníků z dětství. Později bylo tělo převezeno do okresní márnice, kde se z půvabné dívky číslo 1 v zemi stal koronerův případ číslo 81128 a tělo bylo uloženo do krypty 33.

Předběžně stanovené obřady

Pohřební obřady jsou předběžně naplánovány na středeční odpoledne v kapli Westwood Village Mortuary. Její matka, paní Gladys Baker Eley, 59 let, je pacientkou sanatoria Rockhaven ve Verdugo City.

Zpráva o tragické smrti slečny Monroeové se rychle roznesla do velké části světa. Zmínil se o ní dokonce i moskevský rozhlas. Přátelé herečky byli ohromeni, nevěřili této zprávě a byli zarmouceni.

Joe DiMaggio, baseballový hrdina a hereččin druhý manžel, sem přiletěl ze San Franciska, jakmile se to dozvěděl. Když vystupoval z letadla společnosti United Air Lines, jeho tvář byla plná vrásek a vypadal hluboce zarmouceně.

První manžel mlčí

DiMaggio se ubytoval v hotelu v Santa Monice, kde odmítl mluvit s novináři nebo pózovat pro fotografy. S Monroeovou se v poslední době stýkal od roku 1961, kdy ztroskotal její třetí pokus o manželství s dramatikem Arthurem Millerem.

Miller ve Woodbury ve státě Conn, na otázku, zda se k tomu může vyjádřit, odpověděl: „Opravdu ne“.

Jejím prvním manželem byl Jim Dougherty, nyní policista v Los Angeles. Jeho jediný komentář zněl: „Je mi to líto.“ Jedním z prvních přátel, kteří v neděli ráno dorazili do domu, byla Pat Newcomb, hereččina blízká přítelkyně a její tiskový agent.

Slečna Newcombová, téměř hysterická žalem, vzlykala: „Když se vám zabije nejlepší přítelkyně, jak se cítíte? Co uděláte?“ Řekla, že sobotní večer strávila se slečnou Monroeovou, v klidu povečeřela a kolem sedmé hodiny večerní odešla z domu.

Věří, že je to náhoda

„Musela to být nehoda,“ řekla. „Marilyn byla v perfektní fyzické kondici a cítila se skvěle. „Měli jsme na dnešek připravené plány. Odpoledne jsme chtěli jít do kina.“ Všichni se usmáli.

Milton Rudin, právní zástupce slečny Monroeové, se také vydal do domu a novinářům řekl, že v sobotu s hvězdou mluvil. „Zdálo se, že je šťastná,“ řekl. „Chtěla mě v pondělí vidět v mé kanceláři.“ Slečna Monroeová doufala, že se jí podaří urovnat své potíže se studiem 20th Century-Fox, které ji začátkem léta vyhodilo z filmu „Something’s Got to Give“. Studio tvrdilo, že se odmítla vrátit

Studio tvrdilo, že se kvůli zpoždění odmítla dostavit do práce, což ho stálo 2 miliony dolarů. Zažalovalo ji o půl milionu dolarů.

Přesto Rudin uvedl, že slečna Monroeová doufá, že se se studiem dohodne na vyrovnání a film se vrátí do výroby. Slečna Monroeová po celou dobu sporu s 20th Century-Fox tvrdila, že je nemocná a nemůže se dostavit do práce. „Chtěla dokončit všechno, co začala,“ řekl Rudin. Někteří se domnívali, že slečna Monroeová byla v depresi, protože její kariéra byla údajně na dně po dvou filmových propadácích ve filmech „Milujme se“ a „Bídníci“ – jejích posledních dvou filmech.

Přátelé se však téměř shodli na tom, že její smrt byla nešťastná náhoda.

Říkali, že v době její smrti se o její služby ucházeli dva filmoví manažeři. Jedním z nich byl údajně J. Lee Thompson, režisér filmu „The Guns of Navarone“, který se s ní plánoval setkat v úterý. Producent Sam Spiegel ji prý také chtěl, aby pro něj hrála ve filmu. Slečna Monroeová nedávno dostala nabídku 55 000 dolarů týdně za účinkování v nočním klubu v Las Vegas, ale odmítla ji.

Další důkaz, že její kariéra je na vzestupu, naznačoval vzkaz napsaný na psacím stroji na stole v jejím domě. Pocházel od představitelky Anity Loosové, tvůrkyně seriálu „Gentlemen Prefer Blondes“, a stálo v něm:

„Milá slečno Monroeová: Jménem Anity Loos, která je nyní v Evropě, bychom rádi věděli, zda byste měla zájem hrát v novém muzikálu podle francouzské hry ‚Gogo‘. Kniha Anity Loos, texty písní Gladys Shelley a okouzlující hudba Clauda Leville. Pokud projevíte zájem, můžeme vám zaslat scénář a hudbu. (podepsáno) Natalia Danesi Murray.“

Vydělala 200 milionů dolarů

Jeden ze spolupracovníků slečny Monroeové uvedl, že od roku 1950, kdy si zahrála malou roli ve filmu Asfaltová džungle, vydělalo jejích 23 filmů 200 milionů dolarů.

„Zní to, jako by měla deprese ze své kariéry?“ zeptal se. V neděli dopoledne se davy reportérů, fotografů a přátel rozešly od úředně zapečetěného domu, kde utrápená herečka strávila své poslední hodiny.

Slečna Newcombová odvedla hospodyni domů a odnesla s sebou malého bílého psa slečny Monroeové „Moffa.“ Jediné, co po ní zůstalo pro oko zvědavců, byly dvě psí plyšové hračky, tygr a beránek, ležící na zadní zahradě.

VšeVztahy | sex | psychologie

Smutek: Vyrovnání se se ztrátou milovaného člověka

Výzkum ukazuje, že většina lidí se může v průběhu času zotavit ze ztráty sama, pokud mají sociální podporu a zdravé návyky. Vyrovnat se se ztrátou blízkého přítele nebo člena rodiny může být jednou z nejtěžších výzev, kterým mnozí z nás čelí. Když ztratíme manžela, sourozence nebo rodiče, náš smutek může být obzvláště intenzivní. Ztráta je chápána jako přirozená součást života, ale přesto nás může překonat šok a zmatek, což vede k prodlouženým obdobím smutku nebo deprese. Intenzita smutku se s postupem času obvykle zmenšuje, ale truchlení je důležitým procesem k překonání těchto pocitů a pokračování ve využívání času, který jste strávili se svým milovaným. Píše server apa.org.

Každý reaguje na smrt jinak a používá osobní mechanismy zvládání smutku. Výzkum ukazuje, že většina lidí se může v průběhu času zotavit ze ztráty sama, pokud mají sociální podporu a zdravé návyky. Vyrovnat se se ztrátou může trvat měsíce nebo i několik let. Neexistuje žádné „normální“ období, kdy by někdo truchlil. Neočekávejte, že projdete fázemi smutku, protože výzkum naznačuje, že většina lidí neprochází fázemi jako progresivními kroky.

Pokud byl váš vztah se zesnulým obtížný, přidá to procesu truchlení další rozměr. Může to trvat nějaký čas a přemýšlení, než se budete moci ohlédnout zpět na vztah a přizpůsobit se ztrátě.

Lidské bytosti jsou přirozeně odolné, vezmeme-li v úvahu, že většina z nás dokáže snést ztrátu a pak pokračovat ve svém vlastním životě. Někteří lidé však mohou bojovat se smutkem delší dobu a cítí se neschopní vykonávat každodenní činnosti. Jedinci s vážným nebo komplikovaným zármutkem by mohli využít pomoci psychologa nebo jiného licencovaného odborníka na duševní zdraví se specializací na smutek.

Jak pokračovat v životě

Truchlení nad ztrátou blízkého přítele nebo příbuzného vyžaduje čas, ale výzkum nám říká, že to může být také katalyzátorem pro obnovený smysl života, který nabízí nový směr.

Truchlící jednotlivci mohou považovat za užitečné použít některé z následujících strategií, které jim pomohou zpracovat a vyrovnat se se ztrátou:

  • Promluvte si o smrti svého milovaného s přáteli nebo kolegy, abyste pochopili, co se stalo, a vzpomněli si na svého přítele nebo člena rodiny. Vyhýbání se může vést k izolaci a naruší proces hojení s vašimi podpůrnými systémy.
  • Přijměte své pocity. Můžete zažít širokou škálu emocí od smutku, hněvu nebo dokonce vyčerpání. Všechny tyto pocity jsou normální a je důležité rozpoznat, kdy se tak cítíte. Pokud se cítíte zaseknutí nebo ohromeni těmito emocemi, může být užitečné promluvit si s licencovaným psychologem nebo jiným odborníkem na duševní zdraví, který vám pomůže vyrovnat se s vašimi pocity a najít způsoby, jak se vrátit na správnou cestu.
  • Postarejte se o sebe a svou rodinu. Jíst zdravá jídla, cvičit a hodně spát může pomoci vašemu fyzickému a emocionálnímu zdraví. Proces truchlení si může vybrat daň na těle. Ujistěte se, že se přihlásíte se svými blízkými a že podnikají nezbytné zdravé kroky k udržení svého zdraví.
  • Oslovte ostatní a pomozte jim vyrovnat se se ztrátou. Čas strávený s blízkými zesnulého může pomoci všem zvládnout. Ať už jde o sdílení příběhů nebo poslech oblíbené hudby vašich blízkých, tyto malé snahy mohou pro některé znamenat velký rozdíl. Pomoc druhým má navíc tu výhodu, že se budete cítit lépe.
  • Pamatujte a oslavujte životy svých blízkých . Výročí ztraceného milovaného člověka může být těžkým obdobím pro přátele a rodinu, ale může být také časem, kdy si je připomeneme a uctíme je. Může se stát, že se rozhodnete sbírat dary na oblíbenou charitu zesnulého, předat rodinné jméno dítěti nebo zasadit zahradu na památku. Co si vyberete, je na vás, pokud vám to umožní ctít tento jedinečný vztah způsobem, který je pro vás správný.

Jak mohou pomoci psychologové

Psychologové jsou vyškoleni, aby pomohli lidem lépe zvládat strach, vinu nebo úzkost, které mohou být spojeny se smrtí blízkého člověka. Pokud potřebujete pomoc při zvládání svého zármutku nebo zvládání ztráty, poraďte se s psychologem nebo jiným licencovaným odborníkem na duševní zdraví. Psychologové mohou lidem pomoci budovat jejich odolnost a rozvíjet strategie, jak překonat smutek. Praktikující psychologové používají různé léčebné postupy založené na důkazech – nejčastěji psychoterapii – aby pomohli lidem zlepšit jejich životy. Psychologové, kteří mají doktorské tituly, dostávají jednu z nejvyšších úrovní vzdělání ze všech zdravotnických pracovníků.

Zdroj: apa.org

Rady | tipy | zajímavostiVěštění | NávodyVšeZáhady

Zážitky blízké smrti, jak asi vypadají?

Existuje život po smrti? Jak to vlastně probíhá? Některé z nejpřesvědčivějších zážitků o posmrtné existenci pocházejí od lidí, kteří klinicky zemřeli, nebo byli téměř na pokraji smrti. To je to, co je známé jako „zážitek blízké smrti“. Když člověk vykročí směrem k čemukoli, co leží mimo tento život, jejich cesty mimo tělo je zavedou do nepojmenovatelného cíle, kde je čeká řada pozoruhodných setkání. Toto jsou některé z příběhů lidí, kteří je zažili. Zda si myslíte, že jsou absolutním důkazem života po smrti, je čistě na vás. Tímto tématem jsem se zabýval mnoho let a tady jsem dal dohromady několik nejčastěji se opakujících zážitků.

Klinická smrt a smysl života

„Bylo to, jako bych prošel očními víčky. Posadil jsem se a byl jsem v úžasu nad tím, jak je všechno jasné. Celý život jsem nosil brýle nebo kontaktní čočky, takže jsem byl ohromen ostrostí svého pokoje kolem mě a živostí. Vnímal jsem energii obklopující všechno. 

Někdo mě volal zpátky

„Měl jsem pocit, jako bych padal do velmi hluboké, dřímající, houpající se neviditelné energie. Bylo to velmi klidné a tak uklidňující. Hluboko, hluboko dole na velmi klidném místě. Náhle jsem ve svém vnitřním vědomí zaslechl něčí hlasitý hlas.“

Tam a zpátky

„Po tom, co se zdálo jako hodiny, ale mohly to být jen minuty, můj dědeček řekl: ‚Neměl bys tu být. Ještě není tvůj čas. Musíš se vrátit.“ Pak jsem ucítil teplo. Silné paže mě jemně tlačily zpět.“

Osudová autohavárie

„Byl to děsivý zážitek. Skoro zemřít a přežít to. Dálniční hlídka řekla, že jsme všichni měli štěstí, že jsme naživu. Když jsme viděli vrak auta nevěděli jsme, jak jsme to mohli přežít.“

Rozhovor s zesnulými

„Rakovina zničila její tělo, a když zemřela, ani nevypadala jako by to byla ona. Ale teď vypadala tak krásně a k tomu všemu zářila. Nemluvila, [ale] stejně se mnou komunikovala.“

Bílé místo

„Přišel jsem na „bílé místo“, kde byly nějaké bytosti. Řekl bych, že jich bylo asi 20. Tyto bytosti neměly žádná těla, jak jste možná uhodli. Vypadaly jako koncentrované energie, ale vím, že to byly bytosti, protože čekaly, aby mě pozdravily.“

Psychická ochrana

„Všichni máme příběh, který si budeme pamatovat po zbytek našich životů, ale pro mě tento příběh teprve začal, když jsem po lékařské prohlídce dorazil domů. Vůbec nevím, jak jsem se tam ocitl, protože jsem měl právě autonehodu, silně jsem ale cítil, že jsem byl během nehody pod něčí ochranou. Ještě nepřišel můj čas, ale uvědomil jsem si, co pro mně život znamená.“

Sen v horečce

„Uviděl jsem před sebou otevírající se díru a viděl jsem světlou oblast v mlze na konci mraku. Viděl jsem tam bílý útvar, který se pohyboval směrem ke mně. Nepohyboval se jako člověk, ale plynule klouzal směrem ke mně.“

Na operačním stole

„Podle lékaře jsem zemřel během operace, ale pak jsem se zázrakem vrátil. Nezažil jsem světelný tunel, ale pamatuji si, jak jsem se vznesl vzhůru ze svého těla ke stropu a pak jsem se zase vrátil.“

Blízko utopení

„V určité chvíli jsem se konečně vzdal v bitvě o přežití pod vodou, prostě jsem prohrával. Najednou moje tělo přestalo toužit po nádechu. Nepotřeboval jsem už dýchat a tím přestala i panika. Pak jsem se probudil na souši, kde mě oživili záchranáři.“

Nebeské brány

„Ani nevím jak se to stalo, jen jsem náhle zaslechl zasvištění. Bylo to, jako bych byl v superrychlém výtahu jedoucím nahoru tunelem. Takový zvláštní tubus. Přede mnou byla jen tma, když se najednou v dáli, ale pocitově velmi blízko přede mnou, objevilo jasné tlumené světlo.“

Otočil se

„Když jsem byl po operaci, přitížilo se mi. Měl jsem velké bolesti a jediné, po čem jsem toužil, byl konec všemu tomu utrpění. A najednou se tak stalo. Necítil jsem nic. Jen klid, lehkost a nádherný pocit. Pak se ke mně začala přibližovat nějaké žena, slyšel jsem její hlas, jak mi říká: ‚Otoč se a vrať se. Ještě není tvůj čas.“

Zásah

„Moje babička mi řekla, že zasáhla do mého odchodu. Cítila, že se mi něco stalo. Měl jsem těžkou nehodu na kole. V tu chvíli se ji pohla lžička v hrnku a zastavily se hodiny. Instinktivně sepla ruce a svým vzkazem mi zachránila život. Vím, že jsem ji slyšel, když mně prosila, abych ještě nechodil a řekl jsem si, že ještě není můj čas.“ 

Letící do vesmíru

„Poté, co jsem se dostal ze svého prázdného stavu, zjistil jsem, že se vznáším nad svým domem asi 5 metrů ve vzduchu a rychle stoupám nahoru. Pak jsem měl přerušení myšlenek a další procitnutí přišlo, když jsem věděl, že jsem ve vesmíru. Jen tak jsem si tam lítal a díval jsem se na Zemi jako na planetu z výšky.“

Ven mimo tělo

„Pamatuji si, jak jsem si říkal, jak je to divné, že jsem tady nahoře, když moje tělo bylo ještě na sedadle auta! Také jsem si všiml, že už se necítím špatně. Pak jsem viděl svou babičku, která zemřela před 15 lety po dlouhé dlouhého nemoc. Pak přišel mžik a probudil jsem se v nemocnici.“

Děda říkal: Jdi domů

„Najednou jsem mluvil se svým dědečkem, který zemřel, když mi bylo pět let. Řekl mi: ‚Nemyslím si, že jsi tu ještě měl být‘.“

Na okraji propasti

„Když můj život visel na vlásku přišel kněz, aby udělal můj poslední obřad. Byl jsem v bezvědomí a nejednou jsem se ocitl v podzemním tunelu s kovovými dveřmi na obou stranách. Řekl jsem si, že je to má poslední cela před očistcem, pokud projdu. Pak jsem se ale probral v nemocnici, kde mně uvedli do umělého spánku a pak mně probudili. Pro naši rodinu to bylo jako zázrak.“

Místo: bílé a zlaté

„Bylo to, jakoby se kolem mně točila krásná scenérie. Cítil jsem ohromný pocit úžasu. Jako bych byl někde na velmi výjimečném místě, kam se moc lidí nedostane.“

Zvuky v prázdnotě

„Myšlenky v mé mysli byly velmi nápadné, byl jsem v prázdnotě, kde nebyl nic ty myšlenky. Jediný zvuk, který jsem způsoboval svými myšlenkami způsobil, že prázdnota byla velmi hlučná a podivná. Cítil jsem obrovskou úzkost a chtěl jsem se dostat ven. Je divné, když se bez rozptylování velmi dobře slyšíte.“

Návrat z pekla

„Nebyl jsem tam sám. Byl tam se mnou Frank. Muž, kterého jsem vůbec neznal a přitom jsem věděl, jak se jmenuje. Pak mi Frank řekl, že jsem v pekle, a on si pro mně přišel, aby mě vzal s sebou. Řekl, že jsem křičel ve spánku a utekl jsem z domu ve vysoké horečce. Byl jsem pryč celou noc, dokud mně nenašla policejní hlídka kdesi v lese.“

Vzpomínky na „blízkou smrt“ ve věku 6 let

„V sanitce jsem zemřel a měl jsem sen o blízké smrti. Zjistil jsem, že se vznáším s nohama u sebe a rukama roztaženýma ve tvaru T. Moje vlasy byly světlé a vznášely se, jako bych byl pod vodou, ale nebyl jsem ve vodě. Hrozně jsem se vylekal.“

Autor: Adam Walko, redakce Ženy2000