Každý z „jiné“ planety? Jak se naučit partnerskému respektu

Foto: RyanMcGuire / Pexels

Na začátku každého vztahu si partnera idealizujeme. I když má partner nějaké ty nedostatky, přivíráme před nimi oči a tajně doufáme, že se tato skutečnost časem změní a náš protějšek bude na naši škále zase jen v superlativech.

Jenže mnohdy to, co se zdálo být nevýznamným, se postupem času stane zásadním a možní i nepřekonatelným problémem. Zamilovanost nás pomalu opouští a my odkládáme „růžové brýle“. Páry, které spolu začnou bydlet, rychleji ztrácejí zábrany je přestanou se snažit, aby se neustále předváděli v tom nejlepším světle. Při soužití to dá daleko více práce se kontrolovat, a tak je na čase ukázat se v pravé kráse.

Každý člověk se chce „doma“ cítit pohodlně a uvolněně a tak se přestanou kontrolovat.

Oba partneři pak mohou být překvapeni, jaké věci jim začnou vzájemně vadit. Jen málokterý pár si sedne tak, že jim na sobě nepřekáží vůbec nic, nebo jen málo. Většina párů musí s partnerem začít v soužití řešit mnohé komplikace, které se objeví a konfliktů se tak učit předcházet. Kdo to nezvládne, nedokáže nakonec ani společný život s partnerem a pár se tak rozchází, kvůli nepřekonatelným rozdílům. Lidé s velmi odlišnými zájmy a životními styly budou hledat společné řešení jen obtížně. Nejjednodušší bývá sžívání s u podobných typů, které mají společné zájmy a životní styl. Navíc je provází stejná schopnost tolerance.

Na kolik se nespokojenosti Moniky podepsala rozdílná očekávání? Nastal čas posoudit, kdy jsou nedostatky v jejím vztahu zásadní, a nebo je šance najít kompromis. Je na ní, aby sledovala partnera, jak si vede v zásadních životních oblastech důležitých pro společný budoucí život. Jak hospodaří s penězi, , jak přistupuje k dělení kompetencí, k vaření, nakupování. Jaké jsou jeho názory na výchovu dětí. Jak zachází s volným časem a jak se chová v rodině. A hlavně, jak vás dokáže přijmout a respektovat takovou, jaká jste a nepředělávat vás k obrazu svému. Uvědomte si, že partner se nezmění a jeho tlak bude akorát stoupat.

Foto: Ayo Ogunseinde / Unsplash

V zásadě si vybíráme dva druhy partnerů. Přitahují nás protiklady a nebo partner, který se nám nenápadně podobá. Je nutné posoudit, zda jeho povahové vlastnosti jsou z našeho pohledu pro dlouhodobý vztah vhodné. Pokud Monice už nyní na partnerovi vadí jeho určité vlastnosti, po několika letech ji budou vadit stokrát víc. Poslední možností pro upevnění jejich vztahu je najít mezi nimi to, co je opravdu spojuje. Jaké mají společné zájmy, co se Monice na partnerovi líbilo, když spolu spolu byli na začátku vztahu a hlavně, hledat důvody, proč si Monika partnera váží. Pokud ale tyto věci bude hledat jen obtížně, je na místě zamyslet se, zda má význam v takovém vztahu pokračovat.

Při výběru životního partnera je důležité zkoumat, v jakém prostředí vyrůstá, jaký vztah k sobě mají jeho rodiče, jaké je v jeho rodině rozdělení moci a jak se komunikuje v pozitivní a negativních záležitostech. Je nesporné, že rodina, ve které partner vyrůstal, ho zásadně ovlivní. Většina lidí získává modely chování právě u svých rodičů. Říká se, že kdo chce vidět, jaký jednou bude jeho partner, má si pozorně prohlédnou jeho rodiče a podle toho se rozhodnout.

Jedním z nejdůležitějších faktorů partnerského života je vzájemný respekt a snaha o kompromis. Jde především o to, zda je Monika ve vztahu šťastná. Není na místě přesvědčovat sama sebe, že toho pravého máme po svém boku právě teď. Zamilovaný mozek produkuje velkou dávku hormonů, které nám brání racionálně uvažovat. V momentě, kdy zamilovanost odezní, umíme si problémy uvědomit a připustit. Kdo popírá vlastní potřeby a snaží se za každou cenu uspokojit druhé, rozdá se a nakonec vyhoří ve své samotě.

Autor: Patricie Kovářová, osobní koučka a partnerská konzultantka