Domácí mazlíčci dodají vašim dětem podporu mozku

Foto: Alicia Jones/Unsplash

Výběr domácího mazlíčka začíná pochopením toho, jak se hodí do naši domácnosti. Kelly Oakes zkoumá, co se stane, když se zvířata připojí k rodině a jak hluboký je jejich dopad na vývoj dětí. Vezměte do ruky dětskou knihu a uvidíte, o čem budou. Nejvíce pravděpodobně v nich najdete zvířecího hrdinu než lidského. Děti se zdají být zvířaty všeobecně fascinovány, od velmi hladových housenek až po velké keporkaky, píše v článku zveřejněném BBC, doktorka Muellerová.

Ale zatímco postavy v obrázkové knížce jsou často na hony vzdálené realitě, domácí mazlíčci, se kterými sdílíme domov, nabízejí dětem realističtější pohled na svět zvířat a smysluplný vztah, který je ovlivňuje celou řadou dalších způsobů.

Pochopení tohoto vztahu může rodičům nejen pomoci vybrat správného mazlíčka pro jejich dítě, ale také jim poskytnout hlubší vhled do faktorů, které tvoří skutečně úspěšné pouto.

Pro mnoho lidí jsou domácí mazlíčci velmi milovanými členy rodiny, kteří poskytují podporu v mnoha fázích života. Mohou pomoci párům upevnit jejich vztah, hrát roli kamarádů pro malé děti a poskytnout společnost rodičům, když děti opustí domov. Jedna studie v USA zjistila, že 63 % domácností s dítětem mladším 12 měsíců mělo domácího mazlíčka, a australská studie zjistila 10% nárůst vlastnictví domácích mazlíčků v době, kdy děti začnou chodit do školy.

Foto: Karolina Grabowska/Pexels

Mnoho rodičů intuitivně cítí, že starost o zvíře může dětem nabídnout cenné lekce o péči, odpovědnosti a empatii. „Je opravdu důležité, zvláště pro malé děti, naučit se, že něčí pohled se může lišit od jejich vlastního,“ říká Megan Muellerová, docentka interakce mezi člověkem a zvířetem na Tufts University, USA. „Je to dokonce snad snazší lekce naučit se kamarádit se zvířetem než třeba se sourozencem nebo vrstevníkem.“

Tvrzení o příznivém vlivu domácích mazlíčků na děti však jdou ještě dále a naznačují, že domácí mazlíčci mohou ovlivnit sociální dovednosti dětí, fyzické zdraví a dokonce i kognitivní vývoj, a je dokonce spojeno s vyšší úrovní empatie. Dětem s autismem a jejich rodinám může péče o domácí mazlíčky pomoci snížit stres a vytvořit příležitosti k vytvoření podpůrných vazeb.

V jedné dvojici studií děti dělaly méně chyb v úloze kategorizace objektů a potřebovaly méně výzev v paměťové úloze, když byl v místnosti pes. Výzkum dokonce zjistil, že alespoň u dospělých prostý akt pohledu na naše domácí mazlíčky jako na členy rodiny zlepšuje naši pohodu, i když titulky propagující široké spektrum výhod vlastnictví domácích mazlíčků nejsou bez kritiky, protože lidé často věří, že jejich mazlíčci zlepšují jejich zdraví a štěstí, i když objektivní měření nevykazují žádný rozdíl.

Foto: Getty Images

Interakce s domácími mazlíčky a s ostatními lidmi

Jsou tedy domácí mazlíčci skutečně u kořene všech těchto výhod, nebo si to jen myslíme? Hayley Christianová, docentka Skoly pro Populaci, je jednou z výzkumníků, kteří se snaží rozluštit příčiny a následky.

Na základě údajů z longitudinální studie 4 000 dětí ve věku pět a sedm let Christian a jeho kolegové zjistili, že vlastnictví domácích mazlíčků je spojeno s menším počtem problémů s vrstevníky a více prosociálním chováním. V samostatném výzkumu zjistili, že děti ve věku 2 až 5 let s psem v rodině, byly aktivnější, trávily méně času u obrazovek a spaly v průměru více než děti bez domácího mazlíčka.

Zásadní je, že to byla fyzická aktivita usnadněná psem, jako například rodinné procházky, které dělaly rozdíl.

Ve studii zveřejněné v loňském roce pak dali tyto dva kousky skládačky dohromady. Po kontrole faktorů, jako je socioekonomický status, vědci zjistili, že děti, které se pravidelně zabývaly fyzickou aktivitou související se psy, měly lepší vývojové výsledky.

„Můžeme skutečně říci, že děti, které mají domácí mazlíčky a komunikují s nimi v průběhu raného dětství, zřejmě způsobují tyto další výhody, pokud jde o jejich sociálně-emocionální vývoj,“ říká Christian, který je také vedoucím výzkumným pracovníkem v Telethonově dětském Institutu.

To neznamená, že by si každá rodina měla pořídit domácího mazlíčka, nebo že každé dítě se psem je na tom lépe než to bez něj. Problémy s chováním, složité lékařské potřeby a finanční zátěž spojená s péčí o zvíře, to vše může způsobit, že život s domácím mazlíčkem bude méně než růžový. Rodiny žijící v prostředí, které není vhodné pro domácí mazlíčky, čelí dalším bariérám. „Nemyslím si, že se někdy dostaneme do bodu, kdy bychom doporučovali, aby si každá rodina s dítětem pořídila psa,“ říká Muellerová.

Muellerová ve skutečnosti zkoumala, zda během pandemie Covid-19 bylo duševní zdraví amerických teenagerů s domácími mazlíčky lepší než jejich protějšků, kteří domácí zvířata nevlastní a zjistila, že se zdá, že v tom není žádný rozdíl. „Moje hypotéza je, že Covid byl obrovský stresor a pravděpodobně neexistuje jediná věc, která by ho stačila překonat,“ říká.

Je také možné, že pandemie zastavila jeden ze způsobů, jak nás může život se psem povzbudit. „Z interakcí se psem získáváme sociální výhody, ale existuje také způsob, kterým mohou zvířata usnadnit sociální interakci s ostatními lidmi,“ říká Muellerová. Během blokování se teenageři mohli držet svých každodenních procházek se psem, ale vyhýbali se konverzacím s ostatními pejskaři a ztráceli tak malé okamžiky sociální interakce.

Foto: Yunus Tuğ/Pixabay

Budování pevného vztahu

Pokud jde o pozitivní vliv domácích mazlíčků na děti, klíčový je stav jejich vztahu – nejen bydlení pod jednou střechou. „Zdá se, že kvalita vztahu je lepším prediktorem některých z těchto zdravotních výsledků než jen to, zda máte doma domácího mazlíčka,“ říká Muellerová.

Čas strávený s domácím mazlíčkem je jedním z faktorů. Pokud má váš sourozenec křečka, který žije ve svém pokoji, je nepravděpodobné, že se k němu budete cítit velmi připoutaní, například ve srovnání se psem, kterého venčíte každý den po škole.

Věk dítěte může také pomoci určit, jak pevný bude jeho vztah s konkrétním domácím mazlíčkem. Děti ve věku od šesti do 10 let si vytvoří silnější vazby se zvířaty, která jsou více podobná lidem, jako jsou kočky a psi, než s biologicky vzdálenými druhy, jako jsou ptáci a ryby. Ale starší děti ve věku mezi 11 a 14 lety uvádějí, že jsou stejně připoutané k méně příbuzným druhům – včetně myší – jako ke svým psům nebo kočkám.

---

Roli hraje i rodinná dynamika. Australská longitudinální studie zjistila, že děti bez sourozenců mohou mít z domácích mazlíčků zvláštní prospěch – možná proto, že někdy fungují jako náhradní sourozenci. „Rodiče s větší pravděpodobností dovolují svému dítěti, aby bylo samostatně mobilní [například si samo vyřídilo pochůzku], pokud šli se sourozencem nebo kamarádem,“ říká Christian. „A hádej kdo ještě? Pes.“

Výzkum ukazuje, že děti s domácím mazlíčkem lépe rozpoznávají obličeje zvířat ve věku 10 měsíců

Domácí mazlíčci mohou dokonce napomáhat sociálním interakcím v rámci domácností. V pěstounských rodinách výzkum naznačuje, že domácí mazlíček může pomoci usnadnit úzké vztahy mezi pěstouny a dětmi a také poskytnout společnost jako takovou.

Když děti poznají své domácí mazlíčky, otevře jim to hlubší porozumění zvířatům v širém světě. „Mají tendenci se od svého mazlíčka nějakým způsobem učit, jak být chápavější, empatičtější a vnímavější ke zvířatům obecně,“ říká John Bradshaw, bývalý čtenář zabývající se chováním společenských zvířat na Univerzitě v Bristolu ve Velké Británii a autor několika knih o kočkách a psech.

Jedna studie ve Spojeném království zjistila, že u dětí, které měly domácí mazlíčky, byla větší pravděpodobnost, že budou mít vyšší míru přesvědčení o mysli zvířat. To znamená, že si myslí, že zvířata mají své vlastní myšlenky a pocity.

„Můžete mít v hlavě nejrůznější vymyšlené příběhy o lvu, ale dokud vás někdo nevezme do Afriky, nikdy žádného ve volné přírodě nepotkáte,“ říká. „Ale pes nebo kočka jsou tam a mohou vás naučit o tom, jaké to vlastně je být zvířetem, že zvířata nejsou lidé, mají velmi zvláštní životy, které patří jim a ne nám.“

Dokonce i malá miminka se dívají a učí se od zvířátek, se kterými žijí. Výzkum Karinny Hurley a Lisy Oakesové z Kalifornské Univerzity, Davis, USA, zjistily, že kojenci v rodinách s domácím mazlíčkem byli v 10 měsících věku v rozpoznávání zvířecích tváří lepší, než ti bez nich.

A co víc, vztah dítěte s jeho mazlíčkem by mohl poskytnout tolik potřebné spojení s přírodou. „Mít skutečné živé, dýchající, trochu nepořádné zvíře pobíhající po domě je dobrý způsob, jak tato spojení vytvořit,“ říká Bradshaw.

Zdroj: BBC