sourozenci | LadyYou

Zničí vám vztah se sourozencem život, nebo ho zlepší?

07/11/2023 Iveta Mauci 0 komentářů děti, rivalita, rodiče, sourozenci, vztahy192 Zobrazení 2 min read

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je vztah se sourozencem tak komplikovaný? Co rozhoduje o tom, zda si vytvoříme pouta se svými sourozenci, nebo budeme čelit výzvám rivality? Vztah se sourozencem je komplexní síť emocí, očekávání a dynamiky, které mají hluboký vliv na život, píše Magazín City. Navzdory skutečnosti, že tyto vztahy jsou založeny na pokrevních poutech, často čelíme výzvám, které vyžadují porozumění a zručné zacházení.

Je důležité porozumět klíčovým faktorům, které tyto vztahy ovlivňují, a získat dovednosti, které nám pomáhají tato pouta zlepšovat a posilovat.

1. Sourozenecká rivalita: Výzvy a příležitosti

Jednou z klíčových dynamik sourozeneckých vztahů je rivalita, která může začít již v raném dětství. Touha po rodičovské pozornosti a lásce často spouští mezi dětmi pocity soutěživosti. Rodiče hrají důležitou roli při zvládání rivality tím, že s ní zacházejí spravedlivě a podporují pozitivní interakce.

2. Individuální osobnosti a jejich vliv na vztahy

Každé dítě má svou vlastní jedinečnou osobnostní strukturu, která může sourozeneckou dynamiku ještě více komplikovat. Některé děti jsou náchylnější ke konfliktům, jiné jsou naopak klidnější. Pochopení těchto rozdílů je klíčem k budování pevných vztahů, protože nám to umožňuje přizpůsobit náš přístup individuálním potřebám každého dítěte.

3. Role rodičů v sourozeneckých vztazích

Rodiče hrají klíčovou roli při utváření vztahů mezi sourozenci. Rovné zacházení, podpora spolupráce a učení se vyjadřovat emoce jsou základními prvky, které podporují pozitivní rodinnou dynamiku. Rodiče, kteří poskytují podporu a povzbuzení, mohou omezit potenciální konflikty a vytvořit povzbuzující prostředí pro rozvoj sourozeneckých vazeb.

4. Objevování společných zájmů a hodnot

Je důležité podporovat společné aktivity mezi sourozenci a nacházet společné zájmy. Sdílené zážitky posilují vazby a umožňují dětem naučit se sdílet, spolupracovat a vyjadřovat k sobě navzájem empatii.

5. Přijímání výzev jako příležitostí k osobnímu růstu

Konečně je důležité pochopit, že konflikty a výzvy jsou součástí každé rodiny. Uvědomění si, že se z těchto situací můžeme hodně naučit, je klíčem k osobnímu růstu. Prostřednictvím otevřeného dialogu, porozumění a vzájemného respektu můžeme překonat obtíže a vybudovat trvalé, láskyplné vztahy mezi bratry a sestrami.

Pochopení této dynamiky a přizpůsobení našeho chování potřebám a osobnostním charakteristikám každého dítěte nám umožňuje změnit sourozenecké vztahy z výzvy na příležitost k osobnímu růstu a zlepšení.

Články | Fejetony Vše Vztahy | sex | psychologie

Žena se svěřila s momentem, kdy zjistila, že její rodiče jsou bratr a sestra

07/07/2023 Aneta Chábová 0 komentářů adopce, emoce, incest, rodiče, šok, sourozenci, stud, trauma, vlastní rodina296 Zobrazení 1 min read

Po objevu učinila rozhodnutí, které jí změnilo život. Žena se svěřila se strašlivým zjištěním, že její rodiče jsou ve skutečnosti sourozenci. Píše portál JOE.

Čtyřiašedesátiletá Tereza Weilerová vyprávěla o svém ohromujícím příběhu v pořadu BBC Radio 4 Life Changing. Weilerová byla jako batole adoptována vysokým státním úředníkem a jeho ženou v anglickém Middlesexu a popsala to jako láskyplný domov.

V dokumentu se uvádí, že její matka se jmenovala Tereza Maureen O’Reillyová, servírka, která žila v londýnské čtvrti St Pancras. O jejím otci však v osvědčení nebyla žádná zmínka. Proto se Weilerová ve svých dvaceti letech rozhodla kontaktovat sociální službu a získat její adopční spis. Ta odhalila, že Weilerové biologická matka O’Reillyová ji porodila, když jí bylo 16 let

Pak zjistila, že jejím biologickým otcem je patnáctiletý bratr její matky Sean. V dojemném rozhovoru s doktorkou Sian Williamsovou hovořila o emocích a traumatu, které prožila po tomto šokujícím zjištění.

Řekla: „První věc, která se stane, je šok, odpor a stud, protože jsem vyrůstala v přísné katolické rodině, kde byl sex před svatbou dokonce zakázán. „Takže pro mě to bylo mimo mísu.“ V rozhovoru mluvila o tom, jak se začala ptát, proč ji rodiče v dětství opustili. Zamýšlela se také nad tím, zda její potomci nebyli příčinou zdravotních problémů, kterými trpěla, jako je například předčasný nástup artritidy.

Weilerová poté hovořila o negativním dopadu, který na ni toto zjištění mělo, a označila se za „zkažené zboží“.

Na otázku, jak pokračuje v životě, odpověděla: „Učinila jsem velmi důležité rozhodnutí, rozhodla jsem se, že pokud jsem pocházela z tohoto prostředí a se všemi fyzickými a psychickými problémy, které by mohly způsobit zranitelnost mých vlastních dětí, rozhodla jsem se, že vlastní děti nebudu nikdy mít. „To bylo obrovské rozhodnutí, protože jsem si děti moc, moc přála, bylo to jedno z mých největších přání. Ale prostě jsem necítila, že bych mohla přivést na svět dítě.“