socha

Foto: FredArt/Openverse

Americký umělec Jeff Koons má stejně fanoušků jako kritiků a stále fascinuje svět svými odvážnými díly. Dokonce vytvořil rekord v nejdražším prodaném díle žijícího umělce. Koons se narodil v roce 1955 v Yorku v Pensylvánii a studoval na Maryland Institute College of Art v Baltimoru a na School of the Art Institute of Chicago. Svou kariérou si získal jméno jednoho z nejvlivnějších a nejcharismatičtějších umělců našeho života, píše Kobaliani Lile pro Art de Vivre.

Čím se proslavil Jeff Koons?
Jeff Koons je autorem více než tisíce jedinečných a originálních uměleckých děl. Jeho díla zdobí největší muzea po celém světě. Jeho přístup k umění a procesu tvorby je nabitý sentimentálními a duchovními, ale i praktickými detaily. Od jeho zvířátek z balónků, která jsou obvykle vyrobena se zrcadlovým povrchem, až po sochy z plasteliny. Zde se ponoříme do některých z umělcových nejpamátnějších děl.

Série koulí (Gazing Ball Series), 2013

Jeff Koons vždy popíral, že by jeho díla měla skrytý význam. Očekává se však, že každé umělecké dílo nějaký nese, protože každý z nás vnímá stejné předměty jinak.

Většina Koonsových děl má reflexní povrchy, které vytvářejí spojení mezi uměleckými díly a diváky. To se odráží ve většině jeho děl, ale nejvýrazněji v jeho sérii Gazing Ball, v níž vidíme mistrovská díla jako Altdorferovu Bitvu Alexandra u Issu, Peruginovu Madonu a Dítě se čtyřmi svatými a Giottův Jidášův polibek, z nichž každé má připevněnou malovanou hliníkovou poličku nesoucí modrou skleněnou kouli. Uvnitř koule diváci vidí jak obraz, tak svůj vlastní odraz. Akt vzájemného vidění spojený v odrazu koule spojuje diváky s dílem, a tedy i s jeho minulostí a autorem. Série Gazing Ball umožňuje divákům cestovat dějinami umění.

Králík (Rabbit), 1986

Králík je socha Jeffa Koonse z roku 1986, která vznikla na základě jeho díla Nafukovací květina a králíček (Infatable Flower and Bunny) z roku 1979. Jedna z verzí Králíka byla v aukční síni Christie’s prodána za 91,1 milionů dolarů, což je nejvyšší cena za dílo žijícího umělce, která kdy byla prodána v aukci. Díky své podstatě jsou Králíček (Bunny) a Králík (Rabbit) zcela odlišná díla. Králík ve srovnání s Králíčkem působí, jako by byl připraven k boji. Mrkev, kterou Králík drží, vypadá jako zbraň, která odráží vše kolem sebe. I šedá barva sochy připomíná divákům brnění. Koons představuje jedno z nejmírumilovnějších zvířat poměrně agresivním způsobem. Šokující hodnota vychází z nečekaného pocitu zastrašení ze zvířete, jako je králík. Dílo nutí diváky klást si otázky o polaritě života.

Rovnováha – Dva plovoucí basketbalové míče v akváriu (Two Ball Total Equilibrium Tank (Spalding Dr. J Silver Series, Wilson Aggressor), 1985

Koonsův projekt Rovnováha má tendenci vyvolávat otázky týkající se umělcova mistrovství a kreativity a zároveň existenciální témata. DíloTwo Ball Total Equilibrium Tank představuje nádrž plnou destilované vody obsahující obyčejnou sůl a dva basketbalové míče, které se vznášejí uprostřed nádrže. Aby byl projekt tak dokonalý, jak je, zkoumal Koons jeho technickou stránku s nositelem Nobelovy ceny za fyziku Richardem Feynmanem.

Dílo odráží rovnováhu jako neoddělitelnou součást lidského života. Důležitý význam nesou i plakáty Nike, které Koons zavěsil na stěny kolem tanku. Plakáty zobrazují jednoho z nejlepších basketbalistů a připomínají, že každý může dosáhnout úspěšného života. Do stejné místnosti Koons umístil také předměty, jako je bronzový odlitek, představující smrt, kterou považuje za konečný stav existence. Zamýšlí se také nad koloběhem života a rolí, kterou v něm hraje rovnováha, přičemž nádrž symbolizuje stav bytí a prvek smrti je vždy přítomen.

V aukční síni Christie’s bylo toto dílo v roce 2011 prodáno za 4,2 milionů dolarů a v roce 2014 již za 6,88 milionů dolarů. Christie’s popisuje toto dílo Two Ball Total Equilibrium Tank (Spalding Dr. J Silver Series, Wilson Aggresor), které pochází z roku 1985, jako dva basketbalové míče, které jsou zavěšeny uprostřed skleněné nádrže naplněné vodou. Tyto míče jako by se nemožně vznášely ve vodě. Jsou nehmotné, a dokonce trochu nepřirozené. Míče vypadají jako by vzdorovaly gravitaci. Visí jako planety ve svém vodním vesmíru a působí klidně, což je v rozporu se zběsilými pohyby basketbalových míčů, když by byly ve hře. Místo toho je Koons představil, jako by šlo o vzorky, a prostřednictvím vitríny připomínající akvárium se odvolává na vizuální jazyk vědy. Zároveň se zdá, že si uštěpačně rýpl do estetiky minimalismu, kterou radostně narušil tím, že tyto vznášející se značkové basketbalové míče umístil do geometrického, pravoúhlého a racionálního rámce akvária.

(Pozn.: Jeff Koons vytvořil verze s 1/2/3 balóny – One/Two/Three Ball Total Equilibrium Tank)

Balonkový pes (1994-2000)

Vzpomínky na dětství jsou často v naší mysli živé a přinášejí nostalgii. Spojení s dětstvím je k nezaplacení. Vzpomínkou mnoha dětí je hraní si s balonkovými zvířátky, která se vyrábějí hlavně při dětských oslavách. Koons tuto nostalgickou vzpomínku ztvárnil ve své sérii Balonkový pes. Prostřednictvím silných asociací nás přenáší přímo do našich vzpomínek a při pohledu na něj mohou diváci vidět odrazy sebe sama, jací jsou v současnosti. Dílo vybízí diváka, aby se spojil se svým minulým i současným já a zároveň se zamyslel nad různými etapami svého života.

Artsy uvádí, že v roce 2013 byl v aukční síni Christie’s zakoupen oranžový desetimetrový Balonkový pes (1994-2000) za 58,4 milionů dolarů.

K prodeji oranžového Balonkového pejska sama aukční síň Christie’s (Brett Gorvy, předseda představenstva a vedoucí mezinárodního oddělení poválečné a současné sbírky Art), uváděla „V době, kdy sběratelé vyhánějí vzácná mistrovská díla do nových cenových hladin v aukcích, je prodej díla Jeffa Koonse Balonkovy pes pro kupce na celém světě velkolepou událostí. Jedná se o definitivní ikonu 20. století. Balonkový pes je svatým grálem pro sběratele i nadace. V soukromých rukou toto dílo vždy sdělovalo význam a postavení svého majitele. Stejně jako portrét Marilyn od Andyho Warhola, který ovlivnil Koonsovu volbu oranžové metalické barvy pro Balonkového psa, je to vrcholné mistrovské dílo, které je okamžitě rozpoznatelné jak pro umělecký svět, tak pro veřejnost. Kupující se okamžitě zařadí po bok těch nejlepších světových sběratelů a promění svou sbírku na velkolepou a bezkonkurenční.“

(Pozn: Jeff Koons vytvořil 5 verzí Balonkováho psa – modrý, oranžový, žlutý, červený a purpurový)

Plastelína (Play-Doh) (1994–2014)

Plastelína je socha, která se opět vrací do dětských vzpomínek. Je to hliníkový kus natřený různými barvami, který představuje plastelínu používanou dětmi pro jejich umělecké projekty. Koonsovi se touto sochou podařilo zachytit proces tvorby. Jak jednou popsal: „Plastelína je multidimenzionální, má mnoho různých úhlů pohledu, zabývá se tím tak trochu psychologicky, ale také se zabývá formou a povrchem, texturou, barvou a významem.“

Dílo evokuje organický, stále živý, energický proces tvorby. Každá barva a tvar má své postavení a hodnotu pro větší výsledek. Málokteré umělecké dílo nese stejný atribut – nutí diváka prožívat proces, jehož nemusí být v danou chvíli součástí. Koons opět nabízí divákům svět plný tvůrčích možností.

Don Thomson ve své knize Oranžový balonkový pes (2017) uvádí zákulisní příběh tohoto díla. Z manželství Jeffa Koonse s bývalou pornoherečkou přezdívanou La Cicciolina vzešel syn Ludwig. Plastelína byla poslední věcí, se kterou si malý Ludwig hrál v jejich newyorském bytě, než jej matka odvezla do Říma a krátce na to přišel rozvod. Koons tento dětský výtvor uchoval v kostce z plexiskla a v roce 1994 se jí pokusil replikovat ve velkém měřítku, aby dal synovi najevo, jak moc se mu po něm stýská.

Michael Jackson a Bubbles (Michael Jackson and Bubbles), 1988

Svět Michaela Jacksona byl plný slávy, bohatství a skandálů a jeho fascinace plastickou chirurgií nebyla žádným tajemstvím. Koons viděl Jacksona jako umělce, který má svůj vlastní hlas a neustále se snaží o proměnu. V roce 1988 proto vytvořil porcelánovou sochu s názvem Michael Jackson a Bubbles, která je dodnes mezi kritiky značně kontroverzní. Tento materiál byl v minulosti vždy používán k zobrazování náboženských postav. Koons zobrazil Michaela Jacksona jako jakéhosi světce, který pózuje se svým šimpanz Bubbles.

Štěně (Puppy), 1992

Koons se snaží vytvářet obrazy, které působí na lidské emoce a vzpomínky. Koonsovým nejsentimentálnějším dílem je zřejmě Štěně, 12,4 metrů vysoká socha pokrytá barevnými květinami. Štěně, které stojí přímo před Guggenheimovým muzeem v Bilbau ve Španělsku, vytváří iluzi ochránce.

Umělec kdysi prohlásil: „Štěně představuje pro každého lásku, teplo a štěstí. Vytvořil jsem současné Posvátné srdce Ježíšovo.“

Jaké jsou rysy uměleckých děl Jeffa Koonse?

Foto: Bengt Oberger/Openverse

Jeff Koons je umělec, který hledá své větší já. Svým originálním přístupem posouvá hranice očekávání a nachází trhliny života, smrti a všeho mezi tím. Zrcadlové plochy, nostalgie po dětství a sofistikované současné vidění jsou hlavními rysy jeho tvorby.

„Často se lidé cítí vůči umění méněcenní, mají z něj strach. Ale umění se ve skutečnosti odehrává uvnitř vás,“
řekl jednou Jeff Koons.

Jeho dílo otevírá portál mezi námi a světem plným nových myšlenek neustále se měnících možností.

Česká galerie (Lucie Šimánková, Jiří Bernard Krtička) však ke Koonsovi uvádí: „

Mezi celebritami  oficiální světové umělecké scény, přitahujícími titulky médií a stojícími na samém vrcholu pyramidy aukčního trhu, zůstává Jeff Koons jednou z nejzářivějších. Strhuje na sebe pozornost tím, že jeho tvorba s výjimkou ready-mades a konceptuálních objektů z raného období vychází z principu čistého kýče. Za svůj triumf na trhu vděčí nepochybně dvěma faktorům. Je to jednak obliba luxusního kýče mezi nejbohatší vrstvou sběratelů či spíše investorů do umění, kam vedle Američanů a Evropanů pronikli kulturně nevzdělaní, leč kapitálově silní asijští  a ruští  miliardáři, zadruhé Koonsova genialita v marketingové strategii a mediální sebepropagaci. Samotný úspěch na trhu s uměním však nedokáže zdůvodnit, proč Koonsova díla  pronikla do sbírek světových muzeí a galerií – to vyžaduje hlubší zamyšlení.

Příčina spočívá patrně v tom, že mezi akademickými teoretiky umění i představiteli muzejních institucí nabyli v posledních desetiletích převahu teoretičtí obhájci tzv. „preventivního“ kýče. Podle jejich přesvědčení je mezi kýčem v obchodním regálu a kýčem v galerii rozdíl, spočívající v motivaci jeho tvůrce. Zatímco výrobce komerčního kýče je motivován prvoplánovým uspokojením potřeb konzumenta, umělec tvoří kýč, aby vyjádřil svou distanci od konzumní společnosti, případně ironizoval její konvence. Tato argumentace však neobstojí v kritické diskuzi ani v konfrontaci s mohutným proudem kýčové tvorby v současném umění. Nejlépe ji ostatně vyvrací samotný král kýče Jeff Koons, když s bezelstným úsměvem přiznává: „Má díla nemají žádný skrytý význam.“