Statická elektřina může přitáhnout klíšťata na jejich hostitele

Foto: Catkin/Pixabay

Statická elektřina sice není životu přímo nebezpečná, ale i tak dokáže znepříjemnit život. Své o tom ví především řidiči elektrických aut, kteří často dostávají nepříjemnou pecku při vystupování. Ale i takový účes a la Einstein po vysvlečení svetru nemusí být příjemný. Elektrostatický náboj si nesou nejen lidé, ale také ostatní savci, ptáci a plazi. Tyto náboje odpovídají povrchovým potenciálům v řádu stovek až desítek tisíc voltů. V blízkosti vegetace pak vytvářejí silná elektrická pole. Nové výzkumy teď upozorňují, že klíšťata na to reagují, píše Scince News.

Klíšťata jsou krev sající paraziti, kteří přenáší řadu nemocí. V našich podmínkách se jedná především o lymeskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu, méně často také ehrlichiózu, tularémii, babesiózu a bartonelózu. Prováděné výzkumy teď ukazují, že i když klíšťata neumí skákat, vy se jich nedotknete, stejně se na vás mohou dostat.

Výzkumný tým zjistil, že klíšťata Ixodes ricinus jsou pasivně přitahována elektrostatickými silami působícími přes vzduchové mezery, mohou tak snadno překonat vzdálenost, která je dělí od jejich hostitele. Vědci v Current Biology dále uvádějí, že tato elektrostatická interakce není významně ovlivněna polaritou elektrického pole, mechanismus přitahování spočívá v indukci elektrické polarizace uvnitř klíštěte, na rozdíl od statického náboje na jeho povrchu. Tato zjištění otevírají novou dimenzi našeho chápání toho, jak klíšťata (pravděpodobně i mnoho jiných parazitů) vyhledávají a přichycují se ke svým hostitelům. Kromě toho může tento objev inspirovat nová řešení ochrany před klíšťaty (např. antistatický sprej snižující tendence tkanin hromadit statický náboj).

Aby vědci zjistili, zda klíšťata reagují na přirozená elektrická pole vycházející z jejich potenciálních hostitelů, začali England a jeho kolegové pokus se sušenými králičími tlapkami a akrylovými povrchy nabitými třením králičí srsti. Živé nymfy klíštěte obecného (Ixodes ricinus) držené ve vzdálenosti od několika milimetrů do několika centimetrů byly snadno přetaženy vzduchem k těmto povrchům, což ukazuje, že elektrické síly mohou klíšťata přenášet na několikanásobně větší vzdálenosti, než jsou ony samy.  

Další články z rubriky:

• Nohy jako hlavní zdroj toku vaší životní energie
• Jaké jsou biologické účinky užívání marihuany?
• „Jste to, co jíte.“ DNA z potravy se může integrovat do genomu, říká genetik
• Yoshi cestuje z Japonska do Švýcarska, aby zemřel
• Nedaří se vám zhubnout? Vyzkoušejte diety celebrit

Tým poté umístil 20 živých nymf, jednu po druhé, na hliníkovou elektricky uzemněnou destičku umístěnou jen několik milimetrů pod malou kulovitou ocelovou elektrodou. Když byla elektroda nabita na 750 voltů – typické napětí, které se vyskytuje u obratlovců – tři ze čtyř klíšťat překonala danou vzdálenost. Když tým zopakoval pokus se stejným počtem klíšťat, ale bez náboje na elektrodě, nepřešla přes ni žádná nymfa. Změnou napětí na kouli a vzdálenosti mezi ní a deskou tým také zjistil, že mrtvé nymfy mohou být nadzvednuty elektrickým polem srovnatelným s polem z lidské kůže ze vzdálenosti asi 10 cm. Zajímavé je, že elektrostatická síla ve všech případech táhla nymfy proti gravitaci – což je extrémní scénář, protože klíšťata se v přírodě obvykle nenacházejí pod hostitelem.

Je možné, že stejným způsobem mohou na elektrostatické síly reagovat i jiní vnější parazité.