Úterý, 16 dubna, 2024
Články | FejetonyVšeVztahy | sex | psychologie

Správný způsob, jak se poučit z vlastních chyb

Všichni děláme chyby. Výzkumy ale ukazují, že existuje správný způsob, jak se s nimi vypořádat. S bolestnou jasností si pamatujeme některé z nejsmutnějších chyb, které jsme kdy udělaly. Byla to školní soutěž šesté třídy nebo zkušenost, kdy jsme nechali rozsvícená světla auta a ráno se nedostali do zaměstnání, protože nešlo nastartovat.

Všichni jsme to zažili. Frustrace s ťukáním na čelo, které přichází s neúspěchem. Sebedestrukce za to, že jsme se očividně mýlili. A aby toho nebylo málo, tyto chyby mají tendenci stát se středobodem našeho vědomí. Psychologové to nazývají negativita: Naše mysl je naladěna na to, aby se soustředila na věci, které jsme udělali špatně a ne na to, co jsme udělali dobře. Z evoluční perspektivy to dává smysl. Pro naše lovecké a zemědělské předky bylo chybování velmi často otázkou života nebo smrti. 

I když novodobé chyby neznamenají, že skončíme tak, že nás zničí šavlozubý tygr, můžeme stále reagovat stejným nutkáním uprchnout. Ale tato reakce nás nechává nedostatečně připravené napravit druhy chyb, kterých se v dnešní době dopouštíme a které obvykle vyžadují logické a metodické řešení problémů.

Mýlit se je lidské, a přesto se „stále bojíme přiznat, že jsme se mýlili. Připadá nám to jako obžaloba naší vlastní hodnoty,“ říká Kristian Neff, PhDr., docent lidského rozvoje a kultury. To je nešťastné, protože podle nedávného výzkumu je uznání vlastních přehmatů zásadní pro zotavení se z nih.

Když uděláme chybu, většina z nás se zařadí do jednoho ze dvou táborů: ti, kteří mají zafixované myšlení a myslí si: Do prdele, v tomhle nikdy nebudu dobrá. Pak se pokuste chybu úplně vymazat a nemyslet na ni. A pak jsou tady ti, kteří mají růstové myšlení a pohlížejí na chybu jako na „probuzení“. Identifikují, co se pokazilo, a podle toho se přizpůsobí. Pro „budíček“ je snazší postavit se na nohy, říká psycholožka Jana Moučková.

MUDr. Jana Moučková vedla malou studii, ve které zaznamenávala nervovou aktivitu účastníků, kteří dokončili jednoduchý úkol. Ten vyžadoval, aby identifikovali písmeno uprostřed různých sekvencí. Po experimentu vědci hodnotili, zda mají účastníci fixní nebo růstové myšlení. Skupina pro růstové myšlení udělala chyby, ale rychle se vzpamatovala. Vykazovali zvýšenou mozkovou aktivitu na EEG, což naznačuje, že se soustředili na své chyby, a v důsledku toho bylo méně pravděpodobné, že udělají následnou chybu znovu. Skupina s pevným smýšlením nevykazovala zvýšenou nervovou odezvu a bylo pravděpodobnější, že v další sekvenci zvolí špatné písmeno. „Věnováním pozornosti chybám investujeme více času a úsilí do jejich nápravy,“ říká Moučková. „Výsledkem je, že uděláte jednu chybu, která ve finále bude pracovat pro vás.“

Autor: Iveta Mauci s MUDr. Janou Moučkovou

Jeden myslel na “Správný způsob, jak se poučit z vlastních chyb

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *