Jsou psi opravdu barvoslepí? Nová vědecká tvrzení

Foto: PicsbyFran / Pixabay

Ve filmu a televizi, kdykoli je zobrazen pohled z perspektivy psa, je scéna obvykle upravena tak, aby byla černá, bílá a šedá. Jasně červené růže vypadají nudně a tmavě a čerstvě posečená tráva působí spíše uměle než přirozeně. Je však toto běžné zobrazení psího pohledu pravdivé? Je nejlepší přítel člověka opravdu barvoslepý ke všem barvám?

Možná budete chtít zavolat do Hollywoodu a stěžovat si, protože filmaři to všechno špatně pochopili. Psi nevidí černobíle, ale jsou to, co bychom nazvali „barvoslepí “, což znamená, že mají v očích pouze dva barevné receptory (nazývané čípky), zatímco většina lidí má tři. Aby lidé mohli být považováni za barvoslepé, musí mít nedostatek barevného vidění, obvykle důsledkem poruchy tvorby čípků v oku. Barvoslepost u lidí může znamenat, že jeden ze tří lidských barevných receptorů nefunguje správně, takže některé mají pouze dva funkční čípky. Tento typ barvosleposti je známý jako dichromacie – alternativa k běžné lidské trichromacii, a podobná barevnému vnímání u psa. Technicky jsou tedy psi barvoslepí (v tom nejlidštějším slova smyslu).

Ale pokud jsou psi barvoslepí, které barvy vidí a které ne? Barevné receptory v oku fungují tak, že vnímají pouze určité vlnové délky světla. U lidí každý kužel vnímá zhruba vlnové délky světla, které odpovídají červené, zelené a modrofialové. Překrýváním a mícháním spektra barev, které tři lidské čípky vnímají, jsme schopni vidět širokou škálu barev. U psů však dva barevné receptory v očích vnímají vlnové délky světla, které odpovídají modré a žluté, což znamená, že psi vidí pouze v kombinacích modré a žluté. Takže místo jasně červených růží psi pravděpodobně vidí žlutohnědé okvětní lístky a živá zelená tráva vypadá více dehydrovaná a mrtvá.

Autor: Anežka Doležalová Zdroj: Britannica